O jednom takovém chrámu

Chrám. Slovo, pod kterým si můžeme představit řadu významů -  víru, architekturu, lidský um a dovednosti. A určitě by se našlo mnoho dalších významů. Chodím kolem něj mnoho let, přesto lze pokaždé najít něco dosud neobjeveného.

Po nedělním probuzení jsem pocítil jistou nutkavost vzít do ruky fotoaparát a vyrazit. A zaznamenat nejen detaily, ale rovněž zajímavé pohledy. Když jsem pořizoval tyto záběry, v chrámu probíhala bohoslužba. Byl slyšet zpět a zvuk varhan.

Přesto však, sám poznamenám minulostí a zklamáním pokrytectví, nemohl jsem si nevzpomenout na jeden citát:

„Nemohu se stát součástí světa,
kde muži své ženy oblékají do takových šatů,
že vypadají jako děvy lehkých mravů.
Kde neexistuje úcta nebo důstojnost a lidskému slovu
se dá věřit, jenom když ho doplní o slib.
Kde ženy nechtějí děti a muži nechtějí rodinu.
Kde mladí považují sami sebe za úspěšné,
když řídí auto jejich rodičů, a kde chce každý,
kdo má alespoň malou moc, demonstrovat,
že ostatní nic neznamenají.
Kde se lidé hyperkriticky hlásí k víře v Boha
s láhví alkoholu v ruce a bez sebemenší znalosti o náboženství.
Kde je hlavní hodnotou žárlivost, ale pokora a skromnost se jeví jako nevýhoda.
Kde lidé zapomněli na lásku, ale pouze se snaží vybrat si vhodného partnera.
Kde lidé dávají peníze a čas do opravy svého auta, až vypadají tak pateticky,
že to může schovat jen to drahé auto. Nemůžu být už součástí světa,
který si hraje na to, že vám dává možnost výběru, ale ti, kteří si vyberou jinou cestu,
ji nemohou svobodně následovat. Já si volím svou cestu, ale je škoda,
že jsem nenašel porozumění od lidí, od kterých jsem ho čekal.“
Keanu Reeves

Chrám