O těch všech obyčejných lidských obavách – okultní krvácení

20. 11. 2018 9:00:00
Sedím u stolu a před sebou pomyslně položený čistý list papíru a pero. Snad možná díky vynucené absenci napsaných myšlenek, v hlavě zmítají se mimnohá dosud nenapsaná témata. Ale kterému z nich dát nyní přednost?

V bouři mých myšlenek a neklidu v duši, vynoří se téma o vlastním prožitku. Pokorně uchopím pero a na list papíru, vtisknu první slova zhmotněných pocitů. S přibývajícím textem však přichází otázky plné pochybností:Člověče, je dobrý o tom psát? Má to smysl? Stojí to za to? A pomůže to někomu?
A spirála souboje pochybností s vírou, že to třeba ... v tuhle chvíli... může někomu pomoci.
Náš život posuzujeme a přehodnocujeme po celý život.
Podle jakýchsi šablon, vytvořených vlastními prožitky, zážitky a zkušenostmi. Ale také pády, bolestí, drobných či velkých vítězství. A celý náš život je plný rozhodování. A mnohá rozhodnutí, jsou složitá a těžká. Těžko porovnatelná. Protože každý z nás je jiný. S jinými prioritami a především, každý z nás, žil a žije v jiných životních situacích.
Těžko pak, pokud jsme alespoň trošku moudří, můžeme cosi, či kohokoliv, soudit.

Pokud mám psát o svém vlastním prožitku, musím se vrátit na samotný začátek.
Respektive zavzpomínat na loňský rok, kdy do naší rodiny zákeřně vrostlo slovo onkologie. A to slovo, skloňované v mnohých podobách se týkalo blízkého člověka.

Neštěstí nikdy nechodí po horách, ale po lidech.

A tak, aby toho nebylo dost, při pravidelné lékařské prohlídce jsem najednou uslyšel pojem:pozitivní okultní krvácení. V ten moment, jediné co člověka napadne, už vzhledem k tomu, co se děje v rodině, je rakovina. Nejsem žádný rek, spíše taková posírka, protože se mi v tom okamžiku nějak roztřásla kolena. To není možné, to budou nejspíše hemeroidy, pravil jsem v naivní představě lékaři. Podstoupil jsem ještě jeden další test, který dopadl se stejným výsledkem.
Budeš muset jít na kolonoskopické vyšetření, aby se zjistilo, proč to je, pravil lékař.
Blížil se konec roku a tak jsme se domluvili, že to vyřešíme po novém roce.
Jenže, všechny ty okolnosti, navíc podbarvené pracovními úkoly, spojenými s přípravou oslav vzniku republiky.

Ale především.....strach.

Obyčejný lidský strach a obavy.
A všechny ty chmurné myšlenky:co když mám rakovinu, co když.... Co moje Columbová.
Nakonec jsem musel jít.
Prvně konzultace a vyšetření a taky vysvětlení, co to vlastně obnáší. A termín.
Ač jsem původně nechtěl, nahlédl jsem do informací na internetu. Je to mela, když člověk čte ty zkušenosti, nejen z průběhu vlastního vyšetření, ale také oněch nepříjemných příprav. A nad tím vším, vznáší se temný přízrak obav, černých myšlenek.... a ostychu.

Dva dny poněkud prazvláštního přijímání stravy a především pití určitého množství tekutiny, která měla provést řádnou očistu. Na to, jaké jsem z toho měl obavy, podpořené sepsanými prožitky jiných – prožil jsem to v pohodě a to i díky pí Columbové, která se mnou tyto dva dny držela stravovací basu. Jediný člen rodiny, kterého vůbec nezajímalo, jak trpím, byla naše fenečka pražského krysaříka. Ta se cpala stejně, bez ohledu na to, jak trpí páníček.

Den D:

Bylo mi ouzko, ale jak jsem vstoupil do ordinace, musel jsem nahodit masku číslo 3 a dělat hrdinu. Svlékl jsem se (což se v diskusích hodně objevovalo v souvislosti s ostychem),což mě až takový problém nedělalo, protože jsem dosáhl věku, kdy už skutečně nemám potřebu hrát si na nějakého výstavního modela. A hlavně, on ten personál viděl tolik pozadí, že na to moje zapomene, jen co zavřu při odchodu, dveře ordinace.
Lehl jsem si na lehátko, a vedle mě byl prazvláštní stojan s jakýmisi komponenty, které mě poněkud znervóznili.
A tak jsem čučel do zářivek.
Přišla sestra, dala mi podepsat nějaké lejstro o době, kdy nesmím řídit auto. Za odměnu jsem dostal nějakou podpůrnou látku, takže za krátkou dobu, usnul jsem jako dřevo.
Ani nevím, jak jsem tam ležel dlouho, a vůbec co se mnou prováděli. Svět jsem začal vnímat v okamžiku, kdy se nade mnou objevila sestra s pokynem, že mám pomalu vstát, ustrojit se a přijít do ordinace.
V prvních chvílích jsem měl pocit, že jsem nebyl na vyšetření, nýbrž jsem se vrátil do mladických let, plných nerozvážností a občasných alkoholických opojení.
A tak poněkud vrávoravě, oblékl jsem se a s poučením, že výsledky odebraného polypu, budou známy za 14 dní.

Výsledek byl naštěstí negativní.

A já si po té hodně spílal,proč jsem takovej hlupák a nešel na to vyšetření dřív. Mohl jsem být mnohem dříve klidnější.

Možná si některý ze čtenářů po přečtení mých řádku položí otázku, proč jsem to psal. Třeba i s dovětkem, že se o tom nemluví, protože je to moc intimní.

Možná...
má i pravdu.
Nevím.

Já všechny ta vetknutá slova napsal z vlastního prožitku. A to, že pro mě v těch daných chvílích, byly nejdůležitější dva momenty.

  • podpora pí Columbové
  • a osobní zkušenost kamaráda, který mě navíc doporučil jedno video.

A to vše sečteno a podtrženo, všechna napsaná slova o vlastním prožitku posílámnějakému mě neznámému človíčku, který stejně jako já loni, dostal informaci o pozitivním testu. Slova o tom, že to vyšetření dá, že je dobrý nic neodkládat.

Vlastně odložit,

ten hloupý ostych.

Autor: Pavel Vrba | úterý 20.11.2018 9:00 | karma článku: 17.10 | přečteno: 349x

Další články blogera

Pavel Vrba

Moji milí bakaláři,

dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila

12.2.2024 v 19:00 | Karma článku: 16.55 | Přečteno: 728 | Diskuse

Pavel Vrba

Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti

kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.

5.2.2024 v 9:00 | Karma článku: 33.08 | Přečteno: 1040 | Diskuse

Pavel Vrba

Zima není vůbec nudná, naopak

a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.

25.1.2024 v 14:00 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 136 | Diskuse

Pavel Vrba

No co no, tak se omluví

zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....

22.1.2024 v 8:00 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 983 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 373 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 294 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 513 | Diskuse
Počet článků 811 Celková karma 23.03 Průměrná čtenost 715

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...