Občas přemýšlím, kdo vymyslel to hloupé úsloví.

Mám rád moudré citáty, či věty. Přesto však, u některých pochybuji, zda byl jejich autor úplně při smyslech, když je pronesl. Třeba takový klasický příklad: „Pán a jeho pes.“. Jako pejskař mám o něm své pochybnosti.

A navíc, milovníci koček, na tom nejsou lépe.

Vánoční zvonění, stává se minulostí. Vůně cukroví odchází každým vyvětráním a doba adventní, patří do minulosti. A všechny ty kouzelné chvíle, které prožíváme ve vánočním čase, s námi prožívají i naši domácí mazlíčci. Není důležité, jestli jsou štěkací, či mňoukací. Prostě je prožívají s námi.

Prožívají je obdobně a jak tak pozoruji, podobají se nám velice. Radují se, ale už si nejspíš také říkají: dost bylo toho bláznění.

A tak, bez ohledu na to, že si páníček nemá kam třeba sednout,
či kam se natáhnout,
jsou první,
co si vždy zaberou,
ty nejvýhodnější pozice,
sami pro sebe.

Pán a jeho pes….

kdo to vlastně vymyslel…..

po vánocích

„Pes k člověku vzhlíží, kočka ho přehlíží a prase ho považuje za rovnocenného partnera.“
Sir Winston Churchill