Ty naše úžasné lidské povahy – pomluva.
Kde se vlastně bere pomlouvačství a proč?
Otázka, na kterou by asi nejlépe odpověděli vzdělanci oboru psychologického, společenských věd a zejména psychiatři.
Pomlouvačství a šíření pomluv, patří k temné stránce povahy člověka od věku věků. A když píšu tyto řádky, nemohu se ubránit pocitu, že je lehce zaměnitelný výraz - fáma a pomluva. Vypuštění nějaké té fámy, se dopustí každý z nás. Třeba tím, že „předáme“ nějakou informaci, kterou v té chvíli považujeme za pravdivou.
Pomluva je však něco jiného, to je prostě jen svinstvo.
Je to cílený útok na někoho jiného, s cílem ho nějak poškodit, zesměšnit či znemožnit.
Dělat pomluvy v minulosti, bylo velmi těžkým oříškem. K procesu šíření pomluv, se musely nejdříve sejít dvě drbny, obvykle na pavlači. Takové dvě drby, to je základní pilíř, který umožní přenášení „zaručeně pravdivých informací“ okolnímu světu.
Naštěstí, zde máme dobu plně modernizovanou, která drbnám umožňuje rychlejší šíření „různých drbů a pomluv“. Třeba takové sociální sítě. Tak zrovna ty, jsou neutuchající možností, jak někoho poškodit, zesměšnit či znemožnit.
Vše má ale své plusy a mínusy.
Přeci jen, se takové pomlouvačné individuum v horlivé snaze ublížit, samo ocitá v situaci, kterou lze označit jistým úslovím: nikdy nikdo nedokáže člověka shodit tak, jako to dokáže udělat sám sobě člověk.
Samozřejmě, to platí pouze v případě, že daný drbavý a pomlouvačný text, čte rozumně uvažující člověk, který pak nevěřícně vrtí hlavou. A jak je ten, či onen pomlouvač zakomplexovaný chudák. A to vůbec nezmiňuji, že se takový jedinec může lehce dostat do problémů se zákonem.
Ale kdo jsou vlastně ti pomlouvači? Co je to vůbec za povahy a proč to činí?
To je spíše otázka, na kterou znají odpověď psychologové, ale zejména psychiatři. Můj osobní názor pramení jen a jen o osobní zkušenosti s pomluvami, které jsem během svého života zažil.
Pomlouvat druhé a snažit se je nějak poškodit, dělají nerozumní a nešťastní lidé. Nešťastní sami ze sebe, skrývajíc své vlastní nedokonalosti, nejspíše někteří i zasaženi psychickými poruchami. Nebo lidé, kteří na všechny kolem sebe hledí zrcátkem závisti, vědomi si své vlastní tuposti a prázdnoty. A taky své vlastní neschopnosti. Jedinci, kteří si svými vlastními a veřejně pronášenými slovy, musí dokazovat, že jsou naprosto úžasní, schopní a ovlivňující snad celý vesmír.
V každém případě - neskutečně nešťastní lidé, kteří si nechtějí připustit, že každé zlé slovo, co vypustí, se jim, nebo jejich blízkým, mnohokráte vrátí. A pokorně přiznávám, že já jim tu vracečku v pořádným gardu, přeji celým svým srdcem.
A když tak přemýšlím o všech těch „pavlačových drbnách“ nemohu se ubránit otázce, kdo je vlastně hloupější?
Drbna, nebo ten, co jí naslouchá, všemu věří, aniž by si cokoliv ověřil?
V životě jsem pochopil, že odpověď je jednoduchá – je to jen a jen ten samý hlupák, s podobnými vlastnostmi, jako samotná drbna.
A tak, se nám zde roztáčí nevyzpytatelná spirála, která nakonec hubí i samotné původce oněch zaručených zpráv a pravd.
A při tom všem negativním, to má ale jednu výhodu:
Člověk nejlépe pozná, kdo je kdo.
Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.Karel Čapek
A to přeci taky, není špatný.....
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek