S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců… nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

Ale vždy mě bylo a je, úžasně v přírodě. A když byla příležitost k posezení u otevřeného ohně…s dobrou partou, vždy se našel někdo, kdo vzal kytaru a hrál nádherné písně. A do ticha setmělého lesa, ozářeného plameny ohně zazníval zvuk nejen praskajícího a plápolajícího ohně, ale i nádherné texty všech těch trampských písní.
Když se probírám těmi vzpomínkami, jedním z těch, co mě učarovali svými texty,  je právě Wabi Daněk.
Vlastně byl……

Už jsi dlouho sám
a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj,
byl jsi bit.
Všechno už jsi vzdal
a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou,
chceš mít klid.
Osamělý dům
u rychlíkové trati,
oči za záclonou
zapranou.
Vlaky jedou dál
a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu
záchrannou.
Tak řekni sakra to svý
nevadí, zase bude líp......

Když jsem včera zaznamenal smutnou zprávu o jeho smrti, otřásl se celý můj vnitřní vesmír.
Vím, nikdo z nás není nesmrtelný.
 

A i když opustil tento svět, díky archivům nám zde zůstává to vše krásné, co napsal a nazpíval.
Jsem vděčný i za to, že jsem měl možnost v minulosti se s ním i osobně setkat.
Třeba při jeho každoročním „letním koncertu“, který pořádal spolu s dalšími v jedné osadě, nedaleko Hradce Králové. V zátiší chat, se pak v přírodním hledišti scházeli nejen osadníci, ale jeho koncerty postupně začali navštěvovat i lidé z okolí.
Byly to nádherné chvíle, plné nejen písniček, ale i zajímavého vyprávění a humoru, především v podání Wabiho, nebo Pavla Dobeše.  

Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál,
ten, komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.
Máš svůj svět a ten se ti hroutí,
to dávno znám, já prožil to sám,
kráčíš dál a cesta se kroutí,
až potkáš nás na ní, tak přidej se k nám…

Často slýchám větu o tom, že každý je nahraditelný. Větu, kterou osobně považuji za pošetilou.

Vždyť místo Wabiho Daňka,....  nikdy nikdo už nenahradí.

Milý Wabi Daňku,

chci Vám poděkovat za všechny  Vaše nádherný texty,

který byly napsány srdcem,

 napsány v duchu poznání života,

včetně jeho vítězství i proher.

„Lucerna ve mně vyvolává odjakživa lehké chvění. Pro trampy či rockery to byl vždy vrchol. V tom sále je totiž cítit historie i genius loci. Velký prostor vám nic neodpustí a má zvláštní akustiku. Někdy s nadsázkou říkám, že se tam zvuk o ty balkony tak tříští, že se na pódium vrací o dvě sekundy později a o půl tónu níž.“
Wabi Daněk