Když mám v hlavě téma o životě a myšlenky se přetahují.

V tomto přetlaku myšlenek, beru do ruky pomyslný list papíru a pero….. a nic. Myšlenky, jsou jak hejno ptáků. Po potlesku se odlepí od země a zmizí do nenávratna. Vlastně úplně ne, protože tam někde ...v hloubce paměti......

to hejno zůstává opodál a našeptává dál.

A ten šepot, připomíná šustění padajících listů, jako předzvěst nečasu. Ten či onen lístek, zatancuje prazvláštní tanec a dopadá nemilosrdně na zem. Jako zhmotnění pomíjivosti všeho, co je smrtelné.
Je dušičkový čas, jako památka zesnulých.
Tedy těch, kteří byli našimi předky, se všemi svými plusy i mínusy.
A zvuk vzdálených křídel, jako když mě  stále a stále nutí k zamyšlení. Nad všemi společenskými hodnotami, dobytými posty a materiálními statky, zobrazující se nám jako zdánlivé vítězství, dané optikou pokřiveného zrcadla, zahalující naši smrtelnost a pomíjivost.
Ten den, se musí využít.
Alespoň v tento den, se sluší navštívit hroby našich nejbližších a zdánlivě tak uspokojit, své vlastní svědomí.

Protože jindy..

není čas….

Chapadla konzumní totality s absencí svědomí, se rozpínají i nad těmito svátky.

A z našeho vědomí, vytrácí se i tento den dušičkový,
jako by vytěsněný moderním halloweenem,
komerčně vhodně propojený s marketingem.
Nabídky, reklamy a akce,
podbízejí se každý den.
Stejně, jako všechno to akční vánoční zboží,
co se nám dostává do podvědomí už v září.

„Někdy prší na spravedlivé. Tomu věřím. Někdy prší na nespravedlivé. I tomu věřím. Ale já taky věřím tomu, že někdy prostě jenom prší. A nijak s tím nesouvisejí Bůh, spravedlnost ani víra.Robert L. Fulghum

„Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti.“
Jan Werich