Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Byl jsem zákeřně vysazen na plantáži.

18. 06. 2017 14:00:00
Klíčová slova: plantáž, nepřátelské území, lidské piraně, kbelíky, přepravky, ohnutá záda a utrpení. To není to nejhorší, mnohem horší je to, že jsem se do této bojové hry přihlásil zcela dobrovolně.

Většina každodenních životních škobrtnutí ve své podstatě začíná zcela nevinně. S dobrým úmyslem a snahou o pomoc. Co je to však platné, když se nakonec vše zvrhne do úsloví, které jsem sám po řadě zkušeností vymyslel: Pro dobro, přes žebro“.

Červen je měsícem, který je předzvěstí nejen krásného počasí, ale i dobou, kdy finišují školní povinnosti dětí, nebo pro nás pracující, se zkracuje dlouho očekávaná doba dovolených, tedy regenerace organismu a odpočinku (zcela záměrně nechci polemizovat o tom, zda vůbec umíme či neumíme relaxovat).
Je to ale rovněž měsíc, kdy nám dozrávají samé dobroty, mezi něž jednoznačně patří jahody. A tak, při sledování jednoho romantického filmu, u kterého jsem zcela výjimečně neprožíval pocity, připomínající myšlenky absolutního odpůrce zahrádkářských prací při povinném sledování pořadu právě o této činnosti.
Naopak mě to nějak nevysvětlitelně chytlo u srdce a to takovým zákeřným způsobem, že jsem pohlédl na moji pí. Columbovou a pronesl větu: Miláčku, začátek sběru jsme nestihli, sezóna už pomalu končí, co kdybychom oba na plantáž vyrazili.

První vyražení bylo však v reakci pí. Columbové, která byla neskutečně ohromena tou mou obrovskou a zcela ojedinělou aktivitou. V prvních chvílích tomu nevěřila, o čemž mě přesvědčila otázkou:Není ti něco? Nejsi nemocný? Miláčku, ale vůbec ne, odvětil jsem rozhodně, přeci se tam nebudeš sama plahočit. Když tam budeme dva, rychleji nějak ty jahody posbíráme a budeme mít zásoby. Pak bude víc času vše zpracovat, zavařit.... a třeba bude čas i na jiný romantický věci.

Její úsměv na rtech, mě přesvědčil o tom, že už tedy mám důvěru, jsem zdravý a netradičně ke všemu svolný. Takticky a strategicky jsem si nachystal a prověřil cíl naší cesty. Z hlediska psychologie jsem si vyhodnotil myšlení našich spoluvobčanů a navrhl jsem (zcela výjimečně nerozhodl) čas zahájení mise, respektive čas odjezdu tak, abychom na plantáži byli hnedle po jejím otevření. Protože v neděli v 7 hodin ráno tam bude klid.

Snad díky platnosti Murphyho zákonů jsem v sobotu večer nemohl usnout. Prostě ne a ne. Hodiny nekompromisně odkrajovaly čas pro odpočinek, zajišťující dobrou náladu, krásné probuzení a těšení se na jahody.

Celá zlověstná atmosféra nespánku, byla zákeřně doplňována spokojeným oddychováním Columbové a chrápáním Pražského krysaříka. Nejdříve jsem počítal ovečky, poslance, senátory,.............jahody,

....až jsem usnul.

Spal jsem poněkud trhaně a s děsivým snem,

nejspíše díky otravě z poslanecké lavice.

Ráno mě probudil úhlavní nepřítel budík, nekompromisně oznamující, že už je čas, čas vstávat a vyrazit. Vypít kávu a nevyspalý neustále si opakovat: Buď příjemný, buď příjemný, víš, že jsi to slíbil....

A tak jsme vyrazili.

Když se přibližovalo místo našeho výsadku, začal jsem pociťovat podivné mrazení. Aby také ne, když se tam vyrojilo tolik lidských piraní. Začal jsem si připadat jak na Václaváku a davy přibývali. Sarkasticky utrousil jsem poznámku o tom, že ti lidi nemaj rozum, v neděli v 7 ráno každej slušněj člověk ještě spí....

Na začátku plantáže nám převážili donesené nádoby, s tím, že nám nějaký dobrý muž určí místo, kde se do sběru zapojíme.

Kráčeli jsme tedy k onomu místu setkání, slušně pozdravili a já utrousil poznámku:Dobrý muži, kde můžeme sbírat ty Vaše krásné a sladké plodiny. Dědek ani neodpověděl na pozdrav a rukou ukázal na řádek rostlin. Vstoupili jsme do onoho porostu a hledali. V ten moment jsme opravdu hledali a marně. Zatím co naši sousedi pokládali už od prvních rostlin do košíku krásné červené jahody, my nic a nic, šli jsme kousek po kousku dál a opět nic. Po deseti metrech jsem na své pí. Columbové uviděl jisté zklamání z celé situace, které nevyrovnával ani obdobný osud našich nově příchozích sousedů. Šli jsme ještě kousek dál a já začal cítit podivný tlak. Můj manometr začal pěkně poskakovat, když jsem pronesl vážnou větu: Jdeme jinam, tady ze sebe vola dělat nebudu.

Šel jsem za tím oním dobrým mužem s tím,že chci jiný řádek, protože tady nic není.

Ten dědek mě okamžitě rozpálil na provozní teplotu.
To nejde, jednou jsem Vám řádek určil, tak na něm buďte.
No to snad dědek nemyslí vážně, proběhlo mi hlavou.

Váženej pane, za ty prachy, co chcete za kilo jahod, tady ze sebe blbce dělat nebudu..procedil jsem mezi zuby, takže, já jdu teď do tohoto nového řádku a do toho původního, pošlete nějakou ovci, co se tam bude marně plahočit.
Díval jsem se na něho pohledem, ze kterého muselo být zřetelně jasné, že pokud bude ještě chvíli remcat, tak tu dosud prázdnou přepravku nejspíše vsunu komu si a kam si.

A začali jsme tedy sbírat na novém místě.

Bylo znát, že už je to protrhané, nicméně tam člověk na jahodu narazil a něco i posbíral. Když jsme šli to naše celé snažení zvážit,jiní měli větší štěstí, ale nejsem závistivý, prostě měli víc štěstí a nám to, co jsme nasbírali, stačí.

A mě to tam přineslo i zamyšlení, zda se mnozí, jak ovce nechovají. A zda si svá práva zákazníků vůbec uvědomují. I s ohledem na své mnohdy těžce vydělané peníze.

Autor: Pavel Vrba | neděle 18.6.2017 14:00 | karma článku: 16.44 | přečteno: 597x

Další články blogera

Pavel Vrba

Všechny ty třpyty a odlesky.

Světla a stíny, co by nádherné protiklady. Světla a odlesky, některé i s duchem falešným, svádějící člověka ze správné cesty. Rozpoznání těch zdravých a pro člověka dobrých, to těžké je.

23.6.2017 v 20:10 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 167 | Diskuse

Pavel Vrba

Někdy samotná fotka nestačí.

Někdy nám zůstanou samotné fotografie, které zachycují to, co jsme sami chtěli, ale něco jako by jim chybělo. A já marně přemýšlím o slovech, která by doplnila skrytý význam oněch obrázků.

21.6.2017 v 16:34 | Karma článku: 11.97 | Přečteno: 336 | Diskuse

Pavel Vrba

Všechny ty mé nedokonalosti.

Uvědomuji si, že se pouštím na tenký led, když jdu s kůží na trh. Třeba se někdo radostí zatetelí, protože někteří slabiny druhých přímo milují. Ale myslím, že si můžu dovolit, jít s tou kůží na trh.

20.6.2017 v 18:30 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 258 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Nitka

Možná přijde i Pláteník

A s ním třeba i pan předseda Franta Bavorů, který byl tím správným mužem na radnici... Stačí jen dobře sledovat televizní program a dočkáme se...

25.6.2017 v 14:48 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 105 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 322 | Diskuse

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 238 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 25.95 | Přečteno: 1280 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 22.25 | Přečteno: 955 | Diskuse
Počet článků 578 Celková karma 16.55 Průměrná čtenost 660

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.