Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fakt miluju ty domácí práce.

20. 04. 2017 13:30:00
Všechny průšvihy v domácnosti, počínající narušením klidu a odpočinku, začínají podobně. Například větou: Já jsem si myslela, že by bylo krásný, kdyby... Mnohdy pak nastává slet neřízených událostí.

To své dnešní povídání však začnu citací úryvku z emailu, který jsem obdržel. Jeho autor či autorka (já to nepoznal) mi dal(a) hlásání: To Vás fakt baví psát o takových obyčejných věcech a ještě přitom veřejně dehonestovat svoji paní? To se fakt nestydíte?


A já jsem se zamyslel a milé ctitelce či ctitelovi, musím vopáčit, že nejní nehorší, že o tom píšu a veřejně ještě dehonestuju, mnohem horší je to, že jsem na to hrdej.
Vono bych se spíš styděl za to, vést se na současné společenské vlně, ukájen všemi těmi nesmysly, včetně nic neříkajícími a nevypovídajícími ukazateli, jakou je například čtenost či karma.
To bych totiž přestal bejt svůj.
A na to jsem prostě už starej a hlavně línej.

Ale zpět k tomu mému budovatelskému tématu:

Když už doma slyším onu větu, tedy o tom, já jsem si myslela...., poučený z předchozích chyb automaticky předstírám zájem o to, co bude mou další prací. Copak tě miláčku napadlo, pronáším dychtivě, hltající každé slovo, které bych mohl ve zpětné vazbě použít jako tvrdý sarkasmus. No, že bychom po letech vyměnili i to osvětlení, tedy koupili jiný lustr a když už to budeš dělat, bylo by pěkný dát z té stěny pryč i tu ohavnou lištu, co vede k vypínači, povídá pí Columbová. Povídá to šťastně, neboť vidí můj zinscenovaný zájem - no a taky by pak bylo jednoduší to nalepení obkladů na zdi, dodává následně.
Přecházím do hlavní a aktivní role s otázkou, co jako že budeme dělat s tím kabelem, co vede k tomu vypínači. I s odpovědí si má drahá, hlavu nelámala - No prostě ten kabel dáme do zdi, to je přeci logický, neměl by to být takový problém. Brácha na to má takový ten vyškrabovák, kterým ty rýhy do zdi dělal.
Co té mé drahé a milované na to mohu říci jiného, než že má již tradičně pravdu. Snad až na ten dovětek, že ten škrabák je sice dobrej, ale do panelu – tak to určitě nepude. To je tak tu drážku vyvrtat, ale bude zase binec a hluk, o reakcích sousedů nemluvě.
Ber to jako výzvu, ty to zvládneš, přešla do pozice roztleskávačky má drahá paní. Už od samotného počátku prací jsem věděl, že to nebude tak jednoduché - rozvody v hlíně (tedy hliníkové kabely), instalace bůh suď, odkud a kudy ji vlastně vedli.
Jenže to jsem netušil, že to bude ještě zajímavější.

Tož jsem tedy ráno vzal to své milované sbíjecí vrtací kladivo a jal se postupnými krůčky vodvrtávat tu drážku. Pí Columbovou jsem pověřil důležitou asistencí, spočívající v držení hubice vysavače k pohlcování toho všeho, co odpadne.
Celkem nám to šlo, až na pravidelně se objevující jakési kovové dráty, které notně vyvolávaly otázku: A co teď, když jsou tak moc po povrchu? Když to odřežu flexou, to bude ale binec. Mou nerozhodnost vyřešila paní: No, tak to prostě musíme podvléci pod tím železem.
No co Vám budu povídat, byla to piplačka, ale vše se podařilo. Po celou dobu mě však věrně doprovázel zvláštní pocit z jistého rizika, spojeného s touto činností, který se později zhmotnil do obludných rozměrů.
Kabel byl úspěšně podsunut, drážka zakryta sádrou, navíc bude ještě jištěna nalepenými obklady imitujícími opuku. Nastal tedy čas namontovat nový vypínač, přidělat lustr a můžeme svítit až do aleluja.
Dnešní světla, co jsou k mání, už nejsou takové, jako bývaly. Prostě tam je takovej podivnej díl, kterej se má chytit na strop a teprve na něj se přidělá vlastní světlo. I zde přišla na řadu hlavní úloha pí Columbové, z hlediska organizace činností: Musíš to tam dát tak, aby to světlo po nainstalování, bylo umístěno souběžně se stěnou a bylo to hezký.
Tak si to rozměřuju a rozměřuju.... a do toho se mě pletou ty čouhající kabely, kdesi ze vnitřku stropu. Kudy jsou asi vedeny? Postupně mě polévá studený pot, při představě, že tam zajedu vrtákem a ty kabely prostě přeruším. Situace podobná stavu, kdy operuju a operuju a najednou zjistím, že pitvám a pitvám.
To nastane čas nejistoty, rozhodování a vyhodnocování rizika, doplněné patřičným komentářem ve stylu, kdybych se nenechal ukecat, nemusely by teď být takové problémy.
Po chvilce láteření přišlo rozhodnutí: jdu vrtat, a ty se připrav, že pokud to přeruším, tak to je špatný a potáhneme novou elektriku.
Musím nad sebou mít dobrého anděla, říkal jsem si po vyvrtání a odzkoušení, zda ta elektřina těmi kabely proudí a jak jsem zaplesal radostí, když se mi zkoušečka rozsvítila. Teď zbývá přidělat ty kabely k novému světlu, vše nasadit na ten držák, dodělat zásuvku a pak.....
za přítomnosti všech příslušníků domácnosti, tedy i naší osiřelé fenečky, slavnostně zažhnout oheň vítězství, respektive rozsvítit nový krásný lustr.
Domácí, podle velikosti nastoupená jednotka, netrpělivě hleděla na vypínač, pak na světlo s očekáváním té slavnostní chvíle – rozsvícení lustru......
Já, jednotkou zplnomocněný k zapnutí světla pokládám ruku na vypínač.....
přepínám polohu 0
na polohu 1 ...................

a nic.

Prostě NIC..... jen beznaděj a bezmocnost, co že se zase stalo. V rádiu zrovna odbíjelo 14 hodin a my, my jsme byli dál bez světla.

Mezi zuby cedím jedovaté poznámky, o tom, že kdybych se v tom pod nátlakem nešťoural, nemuselo to tak být, beru do ruky nářadí a s neklidem přemýšlím, co jako mám dělat.
No jo, jak a kde najít, kde je je přerušený.
Můj anděl ochránce vede však mé kroky dobře. Prostě ukroucený kabel pod vypínačem je oním viníkem.
A teď co dál?
Vymyslet, jak to nastavit, letět do krámu, vše propojit, vyzkoušet ..... a opět nic.
Letím tedy odšroubovat lustr, přeměřuji fázi, tedy spíše přeměřuji nic, protože kontrolka nesvítí. Pocity zoufalství zahalují moji duši, kde já teď seženu, nějakýho odborníka....
Zkroušeně požádám o malou kávu, bezradně usedám na schůdky s hlavou tak prázdnou. Nešťastně pohlížím na strop i stěnu, s vidinou jak tam tu novou elektriku lištuju.....
tu však pohlédnu na vypínač nový, proč ho mám stále odkrytý?
A když ho mám odkrytý, mám určitě jistič vypnutý........
S pocity blaha běžím se podívat a ono skutečně můžu být za blba. Jak to asi může svítit, když tam nejde napětí.

Rozsvícení lustru kolem 17 hodiny už proběhlo normálně, bez nástupů a ovací.
Až na jednu jedinou větu adresované Columbové: miláčku, vidíš ten namontovaný lustr?
Tak si ho pěkně prohlédni, protože takto zde bude již na věky.

Takový malý epilog:

V tuto chvíli dovršilo se mé vyprávění na téma domácí kutilství. A to vše, co se odehrálo a já jsem to jen malinko přikrášlil lehkou nadsázkou, pokusem o humor, který není třeba vůbec dobrý. Jedno však vím úplně jistě: Jsem rád, že mám tu svoji pí Columbovou, se všemi jejími plusy a mínusy. A že žádnou jinou - ovou, už ani nechci, protože žádná jiná, tak dobrá prostě není.

Autor: Pavel Vrba | čtvrtek 20.4.2017 13:30 | karma článku: 20.08 | přečteno: 615x

Další články blogera

Pavel Vrba

Ruku na srdce, vážení spoluvobčané, neblázníme?

Domnívám se, že blázníme a blbneme. A co je horší, že si v tom asi i libujeme. Novodobá totalita jménem konzumismus, nás naprosto pohltila. A vrcholem všeho, je spěchání. A spěcháme na vše.

15.8.2017 v 13:00 | Karma článku: 23.05 | Přečteno: 949 | Diskuse

Pavel Vrba

Navzdory novodobé totalitě.

Pokaždé však, se skrytě odříkanou modlitbou, aby tam pokud možno nikdo jiný nebyl a to krásné prostředí nebylo narušováno rádoby turisty, kteří nejspíše ani sami neví, proč tam vůbec jeli. To místo, je pro mě posvátné.

14.8.2017 v 15:30 | Karma článku: 18.53 | Přečteno: 480 | Diskuse

Pavel Vrba

Akce pro dobrou věc, kterou velmi rád podpořím.

Dne 2. září 2017 se v Děčíně koná závod v běhu, jehož cílem je podpora Vojenského fondu solidarity. Organizaci tohoto závodu si pod svůj štít vzal spolek Self Defense Division, z.s.

10.8.2017 v 12:30 | Karma článku: 13.24 | Přečteno: 380 | Diskuse

Pavel Vrba

Takový ty ...vobyčejnosti.

A právě je, čím dál víc miluji. Všechny ty (ne)maličkosti kolem nás. A právě ony, připomínají všechna ta mrňavá kolečka hodinového strojku. Stejně tak, jako vyvolávají otázku, které z nich - je to nejdůležitější.

7.8.2017 v 9:00 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 421 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 317 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 5.69 | Přečteno: 151 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 666 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 769 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 599 Celková karma 15.43 Průměrná čtenost 656

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.