Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fakt miluju ty domácí práce.

20. 04. 2017 13:30:00
Všechny průšvihy v domácnosti, počínající narušením klidu a odpočinku, začínají podobně. Například větou: Já jsem si myslela, že by bylo krásný, kdyby... Mnohdy pak nastává slet neřízených událostí.

To své dnešní povídání však začnu citací úryvku z emailu, který jsem obdržel. Jeho autor či autorka (já to nepoznal) mi dal(a) hlásání: To Vás fakt baví psát o takových obyčejných věcech a ještě přitom veřejně dehonestovat svoji paní? To se fakt nestydíte?


A já jsem se zamyslel a milé ctitelce či ctitelovi, musím vopáčit, že nejní nehorší, že o tom píšu a veřejně ještě dehonestuju, mnohem horší je to, že jsem na to hrdej.
Vono bych se spíš styděl za to, vést se na současné společenské vlně, ukájen všemi těmi nesmysly, včetně nic neříkajícími a nevypovídajícími ukazateli, jakou je například čtenost či karma.
To bych totiž přestal bejt svůj.
A na to jsem prostě už starej a hlavně línej.

Ale zpět k tomu mému budovatelskému tématu:

Když už doma slyším onu větu, tedy o tom, já jsem si myslela...., poučený z předchozích chyb automaticky předstírám zájem o to, co bude mou další prací. Copak tě miláčku napadlo, pronáším dychtivě, hltající každé slovo, které bych mohl ve zpětné vazbě použít jako tvrdý sarkasmus. No, že bychom po letech vyměnili i to osvětlení, tedy koupili jiný lustr a když už to budeš dělat, bylo by pěkný dát z té stěny pryč i tu ohavnou lištu, co vede k vypínači, povídá pí Columbová. Povídá to šťastně, neboť vidí můj zinscenovaný zájem - no a taky by pak bylo jednoduší to nalepení obkladů na zdi, dodává následně.
Přecházím do hlavní a aktivní role s otázkou, co jako že budeme dělat s tím kabelem, co vede k tomu vypínači. I s odpovědí si má drahá, hlavu nelámala - No prostě ten kabel dáme do zdi, to je přeci logický, neměl by to být takový problém. Brácha na to má takový ten vyškrabovák, kterým ty rýhy do zdi dělal.
Co té mé drahé a milované na to mohu říci jiného, než že má již tradičně pravdu. Snad až na ten dovětek, že ten škrabák je sice dobrej, ale do panelu – tak to určitě nepude. To je tak tu drážku vyvrtat, ale bude zase binec a hluk, o reakcích sousedů nemluvě.
Ber to jako výzvu, ty to zvládneš, přešla do pozice roztleskávačky má drahá paní. Už od samotného počátku prací jsem věděl, že to nebude tak jednoduché - rozvody v hlíně (tedy hliníkové kabely), instalace bůh suď, odkud a kudy ji vlastně vedli.
Jenže to jsem netušil, že to bude ještě zajímavější.

Tož jsem tedy ráno vzal to své milované sbíjecí vrtací kladivo a jal se postupnými krůčky vodvrtávat tu drážku. Pí Columbovou jsem pověřil důležitou asistencí, spočívající v držení hubice vysavače k pohlcování toho všeho, co odpadne.
Celkem nám to šlo, až na pravidelně se objevující jakési kovové dráty, které notně vyvolávaly otázku: A co teď, když jsou tak moc po povrchu? Když to odřežu flexou, to bude ale binec. Mou nerozhodnost vyřešila paní: No, tak to prostě musíme podvléci pod tím železem.
No co Vám budu povídat, byla to piplačka, ale vše se podařilo. Po celou dobu mě však věrně doprovázel zvláštní pocit z jistého rizika, spojeného s touto činností, který se později zhmotnil do obludných rozměrů.
Kabel byl úspěšně podsunut, drážka zakryta sádrou, navíc bude ještě jištěna nalepenými obklady imitujícími opuku. Nastal tedy čas namontovat nový vypínač, přidělat lustr a můžeme svítit až do aleluja.
Dnešní světla, co jsou k mání, už nejsou takové, jako bývaly. Prostě tam je takovej podivnej díl, kterej se má chytit na strop a teprve na něj se přidělá vlastní světlo. I zde přišla na řadu hlavní úloha pí Columbové, z hlediska organizace činností: Musíš to tam dát tak, aby to světlo po nainstalování, bylo umístěno souběžně se stěnou a bylo to hezký.
Tak si to rozměřuju a rozměřuju.... a do toho se mě pletou ty čouhající kabely, kdesi ze vnitřku stropu. Kudy jsou asi vedeny? Postupně mě polévá studený pot, při představě, že tam zajedu vrtákem a ty kabely prostě přeruším. Situace podobná stavu, kdy operuju a operuju a najednou zjistím, že pitvám a pitvám.
To nastane čas nejistoty, rozhodování a vyhodnocování rizika, doplněné patřičným komentářem ve stylu, kdybych se nenechal ukecat, nemusely by teď být takové problémy.
Po chvilce láteření přišlo rozhodnutí: jdu vrtat, a ty se připrav, že pokud to přeruším, tak to je špatný a potáhneme novou elektriku.
Musím nad sebou mít dobrého anděla, říkal jsem si po vyvrtání a odzkoušení, zda ta elektřina těmi kabely proudí a jak jsem zaplesal radostí, když se mi zkoušečka rozsvítila. Teď zbývá přidělat ty kabely k novému světlu, vše nasadit na ten držák, dodělat zásuvku a pak.....
za přítomnosti všech příslušníků domácnosti, tedy i naší osiřelé fenečky, slavnostně zažhnout oheň vítězství, respektive rozsvítit nový krásný lustr.
Domácí, podle velikosti nastoupená jednotka, netrpělivě hleděla na vypínač, pak na světlo s očekáváním té slavnostní chvíle – rozsvícení lustru......
Já, jednotkou zplnomocněný k zapnutí světla pokládám ruku na vypínač.....
přepínám polohu 0
na polohu 1 ...................

a nic.

Prostě NIC..... jen beznaděj a bezmocnost, co že se zase stalo. V rádiu zrovna odbíjelo 14 hodin a my, my jsme byli dál bez světla.

Mezi zuby cedím jedovaté poznámky, o tom, že kdybych se v tom pod nátlakem nešťoural, nemuselo to tak být, beru do ruky nářadí a s neklidem přemýšlím, co jako mám dělat.
No jo, jak a kde najít, kde je je přerušený.
Můj anděl ochránce vede však mé kroky dobře. Prostě ukroucený kabel pod vypínačem je oním viníkem.
A teď co dál?
Vymyslet, jak to nastavit, letět do krámu, vše propojit, vyzkoušet ..... a opět nic.
Letím tedy odšroubovat lustr, přeměřuji fázi, tedy spíše přeměřuji nic, protože kontrolka nesvítí. Pocity zoufalství zahalují moji duši, kde já teď seženu, nějakýho odborníka....
Zkroušeně požádám o malou kávu, bezradně usedám na schůdky s hlavou tak prázdnou. Nešťastně pohlížím na strop i stěnu, s vidinou jak tam tu novou elektriku lištuju.....
tu však pohlédnu na vypínač nový, proč ho mám stále odkrytý?
A když ho mám odkrytý, mám určitě jistič vypnutý........
S pocity blaha běžím se podívat a ono skutečně můžu být za blba. Jak to asi může svítit, když tam nejde napětí.

Rozsvícení lustru kolem 17 hodiny už proběhlo normálně, bez nástupů a ovací.
Až na jednu jedinou větu adresované Columbové: miláčku, vidíš ten namontovaný lustr?
Tak si ho pěkně prohlédni, protože takto zde bude již na věky.

Takový malý epilog:

V tuto chvíli dovršilo se mé vyprávění na téma domácí kutilství. A to vše, co se odehrálo a já jsem to jen malinko přikrášlil lehkou nadsázkou, pokusem o humor, který není třeba vůbec dobrý. Jedno však vím úplně jistě: Jsem rád, že mám tu svoji pí Columbovou, se všemi jejími plusy a mínusy. A že žádnou jinou - ovou, už ani nechci, protože žádná jiná, tak dobrá prostě není.

Autor: Pavel Vrba | čtvrtek 20.4.2017 13:30 | karma článku: 19.09 | přečteno: 604x

Další články blogera

Pavel Vrba

Všechna ta pocitová prolnutí.

Průnik je společná část dvou nebo více geometrických těles. Na strojírenských výkresech kreslíme místo průniků těles jen průniky jejich povrchů. A naše životy? Ty jsou plné takových prolnutí .....

23.5.2017 v 19:08 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 198 | Diskuse

Pavel Vrba

Není to nic jiného, než hňupství.

Našel bych spoustu jiných slov, zde však nepublikovatelných. Snad jen, že i tito jedinci, možná i skupinky, mají bohužel i volební právo. Ti, kterým není nic svaté. Přiznám se, že díky těmto jedincům jsem zastáncem práva útrpného.

21.5.2017 v 19:00 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1662 | Diskuse

Pavel Vrba

Když si chlapi pěkně hrají, aneb

to jeden jen udiveně kouká, s čím že si to lze hrát. Ale především, co to vše umí. Zároveň musím vyjádřit i určitý obdiv, nad trpělivostí s tak piplavou prací jako je sestavování těchto hračiček. A já to viděl na vlastní oči......

18.5.2017 v 17:00 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 464 | Diskuse

Pavel Vrba

Téma čistě jen pro muže?

Myslím si, že rozhodně ne. I když příznivců rychlých kol, vůně benzínu, burácení motorů určitě zajímá více nás, muže. A tak jsem neodolal a z romatiky jsem si nakrátko přebehl ke sportovní fotografii.

15.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 345 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Památník Lidice

Kalendárium Přemysla Veverky - II. díl

V upomínku na našeho dlouholetého spolupracovníka a přítele, spisovatele Přemysla Veverku, přinášíme in memoriam sérii jeho článků nazvanou Kalendárium Přemysla Veverky. Druhý díl je věnovaný Josefu Příhodovi z Lidic.

24.5.2017 v 8:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Karel Trčálek

Raději mrtví všichni slimáci než jedno naše dítě!

Pryč se symbolikou! Jako prorokův vous se vine všemi diskusemi tento rozhodný názor. Kdo by s tím nesouhlasil, kdo by se pod to nepodepsal!?

24.5.2017 v 8:07 | Karma článku: 8.08 | Přečteno: 433 | Diskuse

Helena Vlachová

Nostalgie

Dnes už téměř neznáme, jaké to je, když stojíte na něco ve frontě. Snad s výjimkou supermarketů, kde se stojí fronty k pokladně

24.5.2017 v 5:55 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 246 | Diskuse

Milan Radek

Merkel o Manchestru - to nás zase posílí, budeli každý z nás z křemene, je celý národ

z kvádrů, jak napsal Neruda. Já vidím jen samé kádry místo kvádrů, co nechají své národy tak posilovat, až zkamení. Teroristické útoky jsou slabota, to nás opravdu neporazí, řízená islamizace ano, a každý útok voda na ten mlýn

24.5.2017 v 0:27 | Karma článku: 37.57 | Přečteno: 1425 | Diskuse

Olga Pavlíková

Proč EU nařizuje kvóty? Protože Merkelová uzavřela bombastický zbrojní kontrakt s SA

Přečetla jsem si dnešní blog europoslance Petra Macha o českých poslancích, kteří v Evropském parlamentu hlasovali pro uvalení sankcí na ČR za nepřijímání běženců podle kvót.

23.5.2017 v 23:35 | Karma článku: 38.99 | Přečteno: 1581 | Diskuse
Počet článků 566 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 663

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.