Nebýt na této akci, byl bych ochuzený o krásné zážitky.
na opačné misce pomyslných vah zde bylo jedno osobní a krásné pozvání, ale také slib, že se této akce zúčastním.
Taková jedna vernisáž a její slavnostní otevření…..
Putování s obrázkyCo se týče mých fotografik, je to jako s myšlenkami. Rozvíjím je a odkládám, nechám je někdy docela zvadnout, protože mě již omrzelo stále na ně myslet, stále na ně čekat. A pak najednou přijdou a rozvinou se v schizofrenní představy. A ty mě chytí za vlasy, aby mě ohnuly k hledáčku, ve kterém se mé rozházené myšlenky seřadí jak vojáci do kompozic, kterým ani sám nerozumím.
Ivan Marek
Nejsem zkušeným a pravidelným návštěvníkem takových akcí, což se projevilo v jisté nervozitě, začínající otázkou: „co si vlastně mám na sebe vhodného vzít“?
Nezbytné je i naplánování cesty, neboť celý život bytostně nesnáším přijít někam o minutu později. A jak všichni víte, provoz na našich silnicích je nevyzpytatelný.
Po práci domů, převléknout se a vyrazit na 120 km dlouhou cestu, s cílem pomyslně dobýt Chodovskou tvrz v Praze. Ve všem jsem měl to včerejší odpoledne úspěšné. Zdravotní vyšetření vyloučilo zlé zprávy, provoz na silnicích byl zvladatelný a časová rezerva vyplněná kávou na mé oblíbené benzinové pumpě mi pomohla zbavit se nahromaděných obav a stresu.
Když jsem vstoupil do Chodovské tvrze, pečlivě jsem vyhlížel autora výstavy pana Ivana Marka.
Nejspíše jsem na přicházející návštěvníky slavnostního otevření vernisáže působil poněkud rozpačitě, neboť jsem mimo jiné v ruce svíral fotoaparát, ovšem aniž bych věděl podstatnou informaci, zda mohu, či nikoliv, pořídit pár záběrů ze slavnostního zahájení výstavy Markových fotografik, kterou sám autor výstižně nazval „Malá dramata Ivana Marka“. Na zdech výstavních sálů visely fotografiky, z nichž některé jsem měl možnost už vidět v Ivanově ateliéru. Po chvilce se otevřely dveře, do kterých vstoupil Ivan, v ruce svíral sklenku bílého vína a s úsměvem se vítal s nově příchozími návštěvníky, mezi něž jsem se hrdě a spokojeně zařadil i já. A tak svíraje fotoaparát v ruce a se slušností sobě vlastní optal jsem se Mistra (opět to schytám, neboť Ivan toto označení bytostně nesnáší) na možnosti fotografování. Nebyl by to Ivan, kdyby mě již tradičně a přátelsky neusadil svým pohledem a větou: „ty tady fotit musíš„.
Po této větě jsem si začal připadat přece jen důležitý, obzvláště poté, co mi ukázal svou portrétní fotografii na jednom z propagačních materiálů, věnovaných právě jeho výstavě. Fotografii, kterou jsem měl tu čest osobně pořídit v jeho ateliéru. A tak jsem fotografoval, ale také jsem si pečlivě prohlížel ta úžasná díla, která v sobě zrcadlí pomyslná malá dramata, lidské životní příběhy, lidský příběh samotného autora, a dychtivě vstřebával vystavené a orámované texty, kde každé slovo má svůj přesný význam, věty dávající smysl lidskému konání jménem umění, vidění světa, ale rovněž vyzařující obrovskou pokoru k životu, lásce a kráse.
Slavnostní zahájení, doplněné hudebním vystoupením, v prostorech obklopených zarámovanou krásou vystavených děl. Všichni návštěvníci potleskem poděkovali vysokoškolskému profesorovi za slavnostní představení výstavy, ve kterých připomněl nejen osobnost Ivana Marka, ale rovněž jeho otce - Jiřího Marka.
Ze všech těch vystavených obrazů jsem byl nadšený, zejména pak z novinky letošní výstavy - nádherného obrazu, který měl být původně nazván „Cháron“, ale v konečné fázi byl pojmenován „Tak dopij víno a půjdeme“.
Zažil jsem naprosto úžasnou atmosféru, kterou však nedokáže zachytit žádný sebedokonalejší fotoaparát nebo kamera. Nedokáže zachytit všechny ty emoce, pocity, chvění a mražení v zádech.
To vše se totiž musí prožít.
Markova díla nelze jen „okouknout“, nejsou to obsahem levné a bezduché obrazy, nýbrž obrazy, ze kterých dýchá obrovská kupa emocí, kdy pohled zleva není nikdy stejný, jako ten zprava.
K pochopení jeho děl nestačí mít jen oči. K tomu je potřeba otevřít i své srdce a poslouchat zdánlivě neslyšitelné hlasy a tóny vyprávějící zachycený příběh.
O těhotných koncíchJsem plný nevyřčených příběhů, které ukládám do obrázků a pak jimi tapetuji pokoje své prázdnoty a tak si hraji a lepím ty své představy do kostiček, které rozházím po zahradě mé infantility.A tak, pod tíhou představ, kráčím do prasklého slunce mé zahrádky a myslím na všechny krásy světa. Se sklenkou vína v ruce připíjím svým nevyřčeným příběhům, brouzdám chladnou rosou a těším se na patlání barev a máchání štětců v ředidle, ve kterém rozpustím své pocity. Ta křivá zrcadla doby minulé dneška i zítřka.Čím víc voním vínem, tím víc si připadám jak těhotný mořský koník, co nosí ve svém bříšku malé děti, které se promění v barevnou duhu, po které kráčím já sám. Někdy jsem až plný těch svých malých dramat, co potkávají každého z nás. Lekám se dál malých mořských koníků, co plují kolem mé hlavy. Lekám se příběhů, které mne opět navštíví a usadí se ve mně. Ale to už je osud čekat na další poločas toho mého snažení a poznávat sebe sama. Proto mi dovolte, abych si s vámi připil na všecky krásy světa.
Ivan Marek
Když jsem opouštěl výstavní sály pražské Chodovské tvrze, byl jsem nabitý nejen krásnými pocity z průběhu slavnostního otevření vernisáže, ale rovněž plný emocí, myšlenek a rozjímání.
Výstava děl Markových fotografik probíhá až do 29. ledna 2017.
A já nejspíše podlehnu vnitřnímu hlasu, který mi tak našeptává: „přijeď se ještě jednou podívat“.
A vím, že to podlehnutí bude nádherným vítězstvím.
A tak já těmi svými obrázky vlastně kreslím zamilované dopisy a vytvářím adresné poselství všem lidem, které mám rád, a věcem, co létají kolem mé hlavy jak barevní ptáci, a vše je tak prosté jako obyčejná voda v běžícím potoce lidského času. Podstatou toho mého“ tvoření“ je trvalý milostný vztah a milostná nenávist k sama sobě to spatření světelného paprsku, ve kterém hledám smysl a cíl - proč jsem vlastně přišel na tenhle svět. Ta má “ fotografika“ je vlastně malá milostná příhoda v nekonečném seriálu a podobá se otevřenému deníku zamilovaného jinocha. A ten můj deník je občas ukraden a veřejně čten na náměstích a každý ten můj obrázek je takové malé soukromé trápení. Nic víc než marginální poznámka. A každý obrázek se skládá ze sudých a lichých úlomků a ty úlomky se podobají létajícím ovečkám a oslíkům pana Chagalla, toho geniálního žida, co utíkal sám před sebou a o kterém Picasso řekl, že když tvoří, tak mu létají v hlavě andělé.Ivan Marek
Vernisáž Ivana Marka |
Veškeré zde uvedené fotografie autora Ivana Marka naleznete ve větším rozlišení zde:
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek