Povídání o kráse, obklopený vůní františka II.
A každý ji vnímáme jinak. V předcházejícím díle (naleznete ho zde) jsem mimo jiné diskutoval s Ivanem Markem, nejen o fotografii, chápání krásy, ale i o jeho chystané výstavě jeho děl. A já Vám nyní nabízím pokračování tohoto rozhovoru.
Jenže, Ivane, ty neděláš fotografii jako takovou, to už jsem psal v předchozím vyprávění. Ty se věnuješ umění, které jsi nazval fotografikami, a pokud se nemýlím, jsi v podstatě jediný v naší zemi. Můžeš mým milým čtenářům znovu přiblížit, o co se vlastně jedná?
„Ano, v těch svých fotografikách se vlastně dívám na krásné objekty očima panice. Vždycky, když zachytím nějaké téma, dívám se na to svýma očima, takovým vnitřním pohledem, a jsem oslněný světlem, které z toho vyzařuje.
Ty koláže, tedy ty mé fotografiky… (někdo mě kdysi nazval kolážistou života)… sám ani nevím proč, je to vlastně takový jistý druh mého pábení, a pábitel je každý člověk, který je do jisté míry navštíven určitou inspirací.
To není z mé hlavy, to napsal Hrabal….
Pro mě pábení je pokoušet se věci fotit a jinak inspirovat sebe i ostatní (pokud o to budou mít ostatní pochopitelně zájem). A takhle já vlastně vstupuju na tenký led, a když se něco narodí, tak já opatrně jdu po tom tenkém ledu na pomyslný druhý břeh a tam na mě už čekají kritici, a ti to cupují, jak ty mé texty, tak ty mé fotografiky. No prostě krása.
Před lety jsem se tím trápil…teď jsem někdy i rád.
Proč to říkám?
Protože kunsthistorik František Dvořák mně říkal historku: když Emil Filla namaloval obraz, opřel ho o zeď a díval se na něj. Pak ho otočil vzhůru nohama, opět se na něj díval, a když se dodíval, vzal zrcadlo, které postavil tak, aby odráželo onu malbu v zrcadle, tedy obráceně, a když už měl pocit, že je kompozice v pořádku, poodešel o tři metry dál, otočil se, předklonil se a díval se skrz nohy, a když vše do sebe zapadlo, pak obraz podepsal. To je ta poctivost….to je to krásný řemeslo.
Když jsem při tom všem povídání pohlédl na obrazy chystané na lednovou výstavu v Praze, nemohl jsem se ubránit otázce, co pro návštěvníky výstavy připravil jako naprostou novinku.
Já mám obraz, jeden úplně novej…má to takový magický voči… chtěl jsem to nazvat Cháron, ale nakonec jsem to nazval jinak – Tak dopij víno, a půjdeme.
A to je celé to mé putování s mými obrázky… doplněné texty, a vymyslet název obrazu, třeba jako Tápání, Dotyky, Polibek noci… to tak nechci, a nechci, aby to bylo patetické.
A tak píšu – A pak zapnu žárovku, a ta pomůže přijít na svět tomu, čemu se říká fotografie. Zmáčknu ten čudlík a ta má nedokonalá představa se zaznamená a vylétne na světlo boží, praští mě do čela a já se zhroutím pod tíhou toho, co jsem to omylem vytvořil, hroutím se pod vlastní kritikou svých myšlenek a představ. A hroutím se i pod tíhou názvu, protože každá věc má mít své jméno, každá představa by se měla nějak pojmenovat. A tak se chodím dívat na to, co jsem vytvořil, a vytřepávám z ruky jeden název za druhým, a všechny ty názvy se lepí na ty mé fotografiky a ony se obalují do zavinovačky čerstvě narozeného dítěte, co křičí na svět, že se tak jmenovat nechce.
A tak jsme si povídali a povídali a všechnu tu nádhernou a krásnou atmosféru začaly doplňovat padající sněhové vločky, jako by i příroda chtěla podpořit naše adventní rozjímání o kráse, o vůni cukroví, františku, ale i o době splněných i nesplněných přání a nadějí. O všech těch holkách, které jsme kdy chtěli, ale ony nechtěly nás, stejně jako jsme mnohdy nechtěli ty, co chtěly zase nás. Prostě o životě, neopakovatelných a jedinečných dnech, kterých sice podle věku máme hodně, ale pak najednou prudce málo.
A vše souvisí se vším, a tak na mnohé věci máme památky zachycené pomyslnými moderními temnými komorami, co zaznamenávají život kolem nás. Nastává doba vánočních svátků, které prožíváme podle věku, intenzivně či neintenzivně, zklamáni či nezklamáni svým dosavadním životem. A když už budeme rozbalovat dárky, nezapomínejme, že ve skutečnosti vůbec nejde o hodnotu a výši ceny, i maličkost nám dává pocit, že na nás někomu záleží, stejně tak, jako když vyjadřujeme dárkem, že si vážíme toho druhého. Ale především nezapomínejme na pravý duchovní rozměr těchto svátků, které jsou v podstatě oslavou života, naší spásy a obětování se.
A já už jeden dárek mám v předstihu.
Skrývá se v pozvánce na 10. ledna 2017 do velké galerie Chodovská tvrz v Praze, kde bude mít právě výstavu svých děl Ivan Marek.
A Vám, moji milí čtenáři, přeji nejen krásné nastávající svátky, ale především kupu všech těch obyčejných věcí, jejichž hodnotu poznáváme tehdy, když je ztrácíme. Jako je zdraví, štěstí, láska a spokojenost.
Přeji Vám rovněž dárky podobné tomu mému. Pozvánky na krásný věci, co potěší nejen srdce, ale i duši. Protože zejména v té dnešní uspěchané době jde mnohdy o mrtvice a infarkty. A to jsou hodně velký bejkárny, který jde ovlivnit právě krásnými věcmi a jejich vnímáním.
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek