Vždyť prošel řadou významných státnických funkcí a je zkušeným matadorem politiky
Prezident ČR, čestný předseda SPO, bývalý premiér ČR a předseda ČSSD. Absolvoval studium na VŠE v Praze, kde poté působil do roku 1970 jako pedagog. V roce 1968 vstoupil do KSČ, téhož roku se přihlásil do obnovované sociální demokracie. V roce 1970 byl za kritiku normalizace z KSČ vyloučen. Pracoval poté jako zaměstnanec tělovýchovných organizací, v letech 1984–1989 působil jako prognostik. V roce 1989 otevřeně kritizoval komunistický režim v televizním vystoupení. Téhož roku vstoupil do OF, které zastupoval jako poslanec Federálního shromáždění. V letech 1992–2007 byl členem ČSSD, v období let 1993–2001 stál v jejím čele. V roce 1998 byl jmenován předsedou vlády ČR, již vedl do roku 2002. Následující rok neuspěl v prezidentské volbě. Do aktivní politiky se vrátil jako organizátor a posléze předseda strany SPOZ, za níž v roce 2010 neúspěšně kandidoval v Ústeckém kraji ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR. 26. června 2012 ohlásil oficiální kandidaturu na prezidenta ČR a 26. ledna dalšího roku byl zvolen českým prezidentem. Tím se oficiálně stal 8. března 2013. Miloš Zeman je podruhé ženatý a má dvě děti. čerpáno zde:
Dočetli jste to až k těmto napsaným a vyjádřeným slovům?
Tak to je moc dobře, protože při tom dnešním pátečním dni, mám prostě chuť jen provést takové malé otestování nás všech. A vůbec se zde nejedná o osobu současného presidenta.
Mé zamyšlení je totiž skutečně o něčem jiném,
třeba o tom, jak čteme text,
jak se nad ním zamýšlíme,
čemu věříme,
ale také co upřednostňujeme
a jak se lehce necháváme emocionálně unést.
Stačí nám k vytvoření našeho názoru jen poutavý a kontroverzní nadpis či perex?
A je nám úplně jedno, že podstata myšlenky je někde úplně jinde?
A jak těžce rozpoznáme co je pravda a co je fixe?
Způsobí ten nadpis článku, perex či text bouři ve sklenici vody?
Kolika jedincům asi žilky naběhly k prasknutí z toho, že si vůbec někdo dovolí někoho takového chvalořečit či svobodně volit.
A už po přečtení prvních slov a vět běží, jak o život, rovnou do diskuse vypustit jed.
Sice s ústy plnými slov o svobodě a demokracii, ale v reálu tak nějak bolševicky. Neboť jen a jen ten jeho názor je správný, kdo má jiný, je nepřítel společnosti. A je třeba ho minimálně zesměšnit a ponížit.
A když píšu tyto řádky, vzpomněl jsem si na krásný starý český film: Nejlepší člověk. Je v něm mnoho nadčasových scén, platných do dnes.
A koho, že tedy budu já volit budoucím presidentem?
Jak to mám v tuto chvíli vědět?
Nebo mě něco uniklo a je známo,
kdo oficiálně kandiduje?
Já to fakt ale nevím.....
Až to budu vědět, budu se rozhodovat, porovnávat a sledovat.
A svůj hlas dám tomu nejlepšímu, který si alespoň tu moji důvěru zaslouží.