(V)očima diváka – s malou tajenkou.

Původně jsem přemýšlel o názvu „Jak padla kosa na kámen“, protože jsem najednou nevěděl, jak tento díl uchopit a zpracovat ho. Třeba už jen proto, že jsem na stejné téma už něco napsal. A tak, udělat to jinak a dobře...není lehké.

Toto mé připomenutí udělám tedy jinak. Dnešní vzpomínku věnuji člověku a umělci, kterého mám rád. Který sice opustil tento svět, ale díky svému nádhernému dílu zde zanechal skvosty, díky nimž je dál mezi námi.
Televize, kina, divadla či koncertní sály k tomu všechna ta nahrávací zařízení jsou pro nás úžasným technickým pokrokem. A ještě když se film, či vystoupení povede, není zpackané a člověku něco i přinese, je to poctivé a dobré.
Navíc, díky vynálezu CD či DVD a všem dostupným archivům, se nám ty umělecké poklady stávají mnohem dostupnější.
A tak každý z nás máme doma tu „svoji“ filmotéku, sbírku DVD či CD a někdy možná k nelibosti sousedů posloucháme všechny ty filmové role, zpěv, hudbu či divadelní vystoupení.
Třeba taková televize….
zrovna v těchto dnech,  v rámci nedělního dopoledne vysílá Česká televize seriál  Bylo nás pět a podle televizních upoutávek nás čeká Léto s kovbojem. V uplynulých dnech jsem si nenechal ujít jednu z nádherných pohádek O Janovi a podivuhodném příteli.
A když jsme u těch pohádek, jsem rád, že mohu sáhnout do toho svého pomyslného archivu, neboť stejně jako u jiných děl, není pohádka, jako pohádka. A můj archiv obsahuje pohádky, jako je třeba Dešťová víla, Kouzelný měšec, Sedmero krkavců, Panna a netvor, Deváté srdce ….
Má dnešní vzpomínka se týká i z filmů, které jsou k zamyšlení nebo k pobavení.
Těžko se jich pár vybírá a tak namátkou vyberu alespoň ty pro mě nejlepší – Fany, Fešák Hubert, Tisícročná včela, Den pro mou lásku, Akce Bororo, Městem chodí Mikuláš, Operace mé dcery, Upír z Feratu, Dívka s mušlí, Holky z porcelánu, Holka na zabití, Oddechový čas, Náměstíčko, Náves či My všichni školou povinní….
V tom mém pomyslném výčtu naleznete i body, které je všechny spojují, třeba některé hereckým obsazením nebo režií.
Dnes je to však o člověku, který spojil nejen všechny výše uvedené tituly, ale i mnoho dalších zde neuvedených.
Spojil je svým umem a dovedností, přestože jeho jméno nebylo v titulcích nikdy uváděno na předních místech a ani na jejich prostřední části.
Přesto však bylo vždy zřetelné a vedle hlavních postav nepřehlédnutelné. Jeho umění nepotřebovalo a dle mého názoru nepotřebuje jediného slova, aby divák pochopil směřování děje, aby vnímal všechny ty barvy a tóny a to napětí či radost se mu rozlévalo jako drobné chvění po páteři.
Člověk, na kterého vzpomínám, dělal umění, které nemá barvu, nemá vůni, nedá se změřit ani zvážit, musí se prožít. Byl umělcem, ale byl i jen pouhým člověkem, s chybami či přešlapy.
Stejně tak, jako to má každý z nás.
Zcela určitě byl i mrzout, ale i bohém….
Ale jsem přesvědčený o tom, že kdyby takový nebyl, nevznikly by takové skvosty.
Ještě Vás nenapadlo, komu je určena má dnešní vzpomínka?

A tak Vám přidám ještě nápovědu - Benefice černých koní, Strážce plamene, Mohlo by tu být líp, Citová investice, V penziónu svět…… 
 

Má dnešní vzpomínka, je věnována u příležitosti výročí od úmrtí hudebníka, skladatele a dirigenta

Petra Hapky,

který zemřel 25. listopadu 2014. 

„Hudba tolik oživuje samotu, protože sbližuje. Může být prožívána v tisícové společnosti, kde nikoho neznáme, a přece aniž kdo promluvil, scelí tuto společnost, rozezní puls i tep jistou společnou vidinou. Vyvádí nás ze sebe samých, a proto je citlivým a účinným lékařem bolesti. Utěšuje všude tam, kde slova svou hranatostí jsou bezmocná.“
– Jiří Pilka

Vzpomínka na Petra Hapku

Pane Hapko,
děkuji Vám od srdce, že jste byl.

„Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich místě my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit...“
– Johannes Mario Simmel