Zeman rozděluje společnost, prý.

A na toto téma se vedou obrovské diskuse, a mnozí rádoby psavci ho rádi využívají pro své plamenné články a diskuse. V řadě případů autoři, kteří byť jsou odpůrci současné hlavy státu, jsou vlastně za jeho osobu rádi.

Neměli by totiž vlastně ani o čem jiném psát a tyto společenské vlny jsou jen jejich sebestředným sebeukájením s pocity, podobnými sledování pornografického materiálu. Ale je to jejich věc a jejich názor, stejně jako je můj názor to, co píšu a jaký na to vše mám úhel pohledu a nikdo mě nenutí řadu pitomostí číst.

Zeman prý rozděluje společnost ……
já nevím, zda-li se dá takto jednoznačně na někoho objektivně ukázat. Přestože na rozdíl ode mne, v tom mají jiní naprosto jasno, já rozhodně ne.
A vůbec mi v tuto chvíli nejde o žádného politika, protože ať chceme nebo nechceme, byli jsme to my, kteří jsme si je prostě zvolili, a je úplně zbytečné používat argumentaci, že já ho nevolil, protože jsem ani u voleb nebyl.
 

Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.  Čerpáno zde:

Mě jde v tuto chvíli úplně o něco jiného. O jisté souvislosti které s daným tématem souvisí.

Rozdělování společnosti probíhá po staletí - chudí a bohatí, intelektuálové, vysokoškoláci, středoškoláci, vyučení, střední třída, měšťáci či vesničani………

V jednom ze zdejších blogů vyšel příspěvek s plamenným názvem „ Je potřeba si jasně říct, kdo stojí za rozdělením společnosti“, který mě zaujal.
Třeba už jen tím, že mám-li odpovědně vyjádřit svůj názor „kdo“, musím s veškerou vážností jednoznačně odpovědět, že to jsem „ já, my - každý z nás“.

Tak třeba já. Zásadně nerozděluji lidi na vzdělané či nevzdělané, na kavárenské či nekavárenské povaleče a podobně. Na druhou stranu a to si musím přiznat, dělím lidi na chytré a hloupé, na psychopaty, patolízaly či pokrytce.  A toto rozdělení platí všeobecně, bez ohledu na sociální postavení, vzdělání či jiné ukazatele.

Ono to mé dělení společnosti má, alespoň podle mého názoru jednu výhodu – ty negativní vlastnosti lze změnit. Není to jednoduché, vždyť je třeba se jen víc zamyslet v širších souvislostech. Zamyslet se nad svým dosavadním úhlem pohledu či více hledat informace. Přiznávám, je to hodně velká fuška, ale každý z nás, by se měl před kritikou druhých zamyslet sám nad sebou.
Ono totiž je totiž poněkud trapné a komediální, tvářit se pohoršeně nad výroky našich představitelů a při publikování svého názoru být ve svém projevu úplně stejný či ještě horší.
V poslední době se čím dál častěji setkávám s používáním slova „lůza“.
Slovo, které prostě nemám rád, je dehonestující a pro mě osobně přímo odporné. Navíc spojené s nadřazeností, s pocitem, že ten, co to slovo použije je nadčlověk, něco víc, než ten druhý, lepší rasa, prostě ten vyvolený. Lůza – označující lidské bytosti jako pakáž, ksindl, banda, lidská spodina, chudina, bezdomovci, verbež či póvl.
Když toto označení nějaký autor textu použije, stává se pro mě nedůvěryhodný a diskvalifikovaný.
Obdobně jako ti, co mají plná ústa demokracie, která však přestává platit v okamžiku vyjádření nesouhlasu či odlišného názoru. A dialog je nahrazen vulgaritami či zesměšňováním.
U některých lidí si po přečtení jejich příspěvků kladu otázku, co je to ve skutečnosti za lidi? Jak se takový jedinec chová v běžném životě, ve své rodině, jak je poctivý a čestný.
Možná nespravedlivě mě však připomínají slavnou trojici mravných žen z českého filmu „Mravnost nade vše“ či jedince, který vždy přesně ví, jak a co udělat tak, aby to bylo dobře, jak to ten druhej neumí, jak je levej a nemožnej a to vše do doby, než sám má předvést co vlastně umí.
 
Je potřeba si jasně říct, kdo stojí za rozdělením společnosti?

No,

třeba taková obyčejná závist a pomluva.

ten má nové auto, ten má lepší barák, ten má mladší a hezčí milenku, ten má lepší postavení….

nebo
pocit vlastní sebestředné nadřazenosti daného svým současným postavením a finančním zabezpečením. Protože co je proti nám takový popelář, uklízečka či dělník…., protože já jsem někdo a on je nic.
Ve své hlouposti a pýše si takový jedinec nepřipustí nejen to, že takové profese někdo dělat musí, ale především to, že nikdo z nás nemáme své navždy jisté.
Nemáme pokoru, úctu a slušnost jeden k druhému. Hodnoty života jsme nahradili mamonem, nevážíme si toho, že se máme dobře, že jsme zdraví, že ráno vstaneme.
Své vlastní hříchy a prohřešky, mnohdy vlastní vinou zpackané životy obhajujeme poukazováním na druhé a osočováním druhých. Stačí se podívat jen kolem sebe – v obchodech, na silnicích, na chodnících v rodinách, nebo i v diskusích.

S plnou vážností jsem osobně přesvědčený o tom, že nikdy nikdo nás nemůže rozdělovat, pokud my sami nechceme.