Ten můj osobně prožitý 28. říjen.

Tentokrát úplně jinak. Někdo může říci, že to byl ode mě třeba nějaký protest, proti těm všem neskutečným pitomostem posledních dnů. Ale kdepak, chtěl jsem tento den prostě prožít jinak.

Tento den, osobně považuji za jeden z nedůležitějších z celého roku. Vždyť tento den je spojen se samotným počátek naší vlastní existence, tedy existence samostatné republiky, i když v době vzniku s poněkud jiným názvem, rozsahem území, ale i národností. Jenže, jak už se to v celém společenském řádu děje po staletí, začne se prapodivně politikařit. A tak z celého odkazu našich předků, nám dnes zůstala jenom ta Česká republika.
Ale v tuto chvíli nechci více rozebírat historii, nechci už ani rozebírat současné dění nejen na politické a občanské scéně. I když by to zcela určitě šlo, protože námětů i komentářů by šlo napsat mnoho.
Jenže, já prostě nechci, protože jsem ten dnešní den prožil tím nejlepším způsobem, kterým to vůbec šlo.
Vše, co prožíváme v obyčejném životě má na sebe vazbu, vše je spojeno a propojeno a vše se vyvíjí.
Naše životy a poznání, naše prohry a vítězství, hledání místa na slunci…….
Symbolika dnešního dne přímo vybízí k zamyšlení a popřemýšlení, nejen nad stavem dnešní společnosti, ale především zamyšlení každého jednotlivce sám nad sebou. Pokud chceme měnit druhé, měli bychom nejdříve měnit sami sebe.

A především by u toho přemýšlení měl člověk zvednout pozadí a jít ven. Protože když se jen sedí, sedí i myšlenky a rozum spí. A ta nádherná paleta podzimních barev přímo lákala k podzimní procházce.
A tak jsem ten dnešní den, aniž bych cokoliv nějak plánoval, zahájil úderem ranní čtvrté hodiny.  Dát se do kupy, uvařit si kávu, zkontrolovat nezbytnou procházkovou výbavu a pak už jen začít ten dnešní výjimečný den.
A tak jsem šel na místa, kde se společně snoubí nejen krása místa, vznešenost staveb, ale i proudící voda, symbolizující běh času, připomínající i pomíjitelnost života a jeho rychlý tok, připomínající řeku. Ale rovněž odlesky, které stejně jako v celém člověčím životě mohou být odrazem krásy, ale také mohou být falešné a zkreslené. Člověk pak musí pátrat, která z těch variant je ta pravá a to jen z toho důvodu, aby co nejvíc eliminoval svůj vlastní, časově pomíjitelný život od všech bludů a falší.

Po té se vrátit domů, paní Colombové poděkovat za výborně připravený oběd a pak společně vyrazit tam, kde se v plné nahotě ukazuje minulost, osudy, tragédie, ale i obětování lidského života mnoha našich předků, abychom my, nyní si velmi dobře žijící lidé užívali poměrně slušného života, abychom mohli psát články, čtenáři je mohli číst, mohli jsme diskutovat, ale i nadávat, mýlit se, dělat přešlapy, pošlapávat skutečné hodnoty, protože jsme se prostě stále nepoučili z historie. Z našeho každodenního života vytratila se nám slušnost, pokora, úcta a vlastenectví. Propadli jsme novodobé totalitě konzumního života, přeměřováním všeho hodnotami peněz, druhé posuzujeme dle jejich momentální sociální situace ( stačí se podívat už i mezi děti na školách) s falešnou psychopatickou představou, že současné dobré bydlo či postavení, nám vydrží po staletí. 

Podléháme falešným hráčům politiky, tedy těm, které jsme pověřili našim zastupováním a hájením našich zájmů, které se opět změnili na nemoc mocných.
A my jim to nemůžeme mít nijak za zlé, protože jsou jedni z nás a ani my sami nemáme vlastnosti, které u nich tak rádi kritizujeme. Stačí se jen podívat kolem sebe, na naše vzájemné chování na chodnících, v obchodech, na silnicích, v rodinách a ve všech možných vztazích.
A všechny ty vlastní prohřešky a nedostatky maskujeme do kritiky druhých.

Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.                                              Petr Pitha    čerpáno zde:

A proto vše, někdo v minulosti položil svůj život, mnohé rodiny potkaly osudové tragédie, přes všechny sliby a smlouvy, přišly dny zrady.
Vím, že mnozí namítnout, že I. nebo II. světová válka už je velkou minulostí.
Přitom všem, příčiny a následné důsledky jsou tak strašně jednoduché.  
A to vše mi prolétlo hlavou, když jsem procházel hřbitovy s ostatky těch, kteří na vlastní kůži zažili tragédie, když zvítězí zlo........

Většina z nás je schopna odpovědět na otázku " Kdo je jeho největší nepřítel " a mnozí z nás jsou schopni odpovědět takřka okamžitě.
Bez jakéhokoliv zaváhání,
jakéhokoliv zamyšlení,
nebo objektivní informace.
Jsou tací, co vždy přesně vědí,
co jsou fakta a co je fikce.
Aniž by u samotného dění sami byli,
a vše jen a jen odněkud slyšeli,
přesně vědí, jak co je
a kde je pravda
a co fikce.
Jsou i tací, co vždy přesně vědí,
že vše by lépe dělali,
než ti druzí.Pavel Vrba, čerpáno zde:

Můj 28. říjen 2016

Dnešní den se vydařil přesně podle mých představ. 
A jak jste ten dnešní vyjímečný den prožili Vy, přátelé?