Když udeří vzpomínky a přijde čas ohlédnutí.
Stopy, které ať chceme nebo nechce nás formovaly a vytvářely naše osobnosti.
Naše životy, které poměřujeme podle aktuálního věku, jsou však ve skutečnosti jen momentem a velmi krátkým časovým úsekem. Budoucnost se přespříliš brzo stává současností a ještě rychleji minulostí. Zub času se svou mnohdy perverzní přesností ukrajuje vosk z naší pomyslné svíce života. Plamen svíce přetavující naši přítomnost jen a jen na vzpomínky.
Vzpomínky se vynoří a zasáhnou každého člověka, bez ohledu na jeho postavení, vzdělání či majetky. Říká se, že minulost dožene každého a v pomyslné nahotě, bez ohledu na množství masek a přetvářek je na ně člověk sám.
Písek je čas, v hodinách zmlknul hlas. Prosebný dávný tón puklý zvon.
Slova z jedné písně, která se mi v paměti vynořila, když jsem po skoro třiceti letech procházel ulice a uličky města Brna. A nejen to, on ten pobyt v Brně byl vůbec plný vzpomínek.
Jo, jo, když jsem byl studentem…
Vzpomínka na studentská léta patří vždy mezi úžasná vzpomínání. Doba studia na jedné z brněnských škol, kde jsem strávil 5 let svého života. Učebny, auly, skripta, zkoušky, zápočty………Ale také do jisté míry bezstarostnost, mládí a v mnoha případech i naivita, která k době mládí patří. Když se ohlédnu, nemohu říci, že jsem to mládí prožíval naprosto bezstarostně, protože někdy osud člověku postaví nepříjemný věci bez ohledu na věk. A je neuvěřitelné, jak se vše vrací, když člověk skoro po třiceti letech opět prochází vchodovými dveřmi, na mnoha místech kráčí po té stejné chodbě, na kterou zub času poněkud zapomněl. Stejně tak se vrací vzpomínky, když člověk vstupuje do stejné auly, usedá za lavice a poslouchá přednášky.
Přeci je, něco je jiné. Některé budovy už patří jiným…….
Nejen studiem je člověk živ…..
Ačkoliv jsem zaměřený na technické obory, ve volném čase jsem se věnoval knihám, poezii. Vzpomínám na různé kroužky, právě byly právě zaměřeny na kulturu - divadlo, psaní či recitace vlastních textů, zajímavé besedy, zajímavé kulturní procházky. A mezi tím vším i zajímavá setkání s řadou zajímavých lidí. Pamatuji si na kouzelnou besedu třeba s hercem Stanislavem Zindulkou. A tato doba je pro mě osobně spojena s jedním člověkem, který právě ty kulturní věci zastřešoval. A je na co vzpomínat. Bezpočet nádherných setkání, povídání, ale i úžasných a pravidelných procházek třeba na Kraví horu a na hvězdárnu. Tím člověkem byla paní Růžena Sypěnová a které jsem věnoval vzpomínku už před časem.
Naleznete ji zde.
Neskutečně milá a skromná dáma, u které člověk nalezl nejen pohodu a příjemné chvíle, ale také její obrovské nasazení, toleranci a pedagogické vedení nás, co jsme tvořili všelijaké texty. Do dnes si neumím představit, jak doslova láskyplně v nás dokázala probouzet to umělecké cítění. A někdy to muselo být hodně těžké, když si alespoň vezmu ta svá dochovaná dílka. Navíc, vůči Růžence budu mít do konce života výčitku. Výčitku, že bylo stále dost času na to, ji po studiích navštívit a za vše ji poděkovat.
Ondřej Suchý ve své vzpomínce napsal:
Jednoho dne jsem vytočil získané telefonní číslo do Bučovic na Moravě a uslyšel tak konečně její hlas. Řekl jsem jí o svém sentimentálním vztahu k písničce Neusínám, kterou jsem slýchával někdy v době, kdy mi bylo deset let; krásně jsme si popovídali a já pak slíbil, že až někdy přijdu na Moravu, tak se určitě ohlásím, abychom se setkali osobně. Bohužel, k tomu setkání už ale nedošlo. Růžena Sypěnová zemřela 4. června roku 2005. Nebýt přítele, hudebního skladatele a redaktora brněnského rozhlasu Maxe Wittmanna, ani bych se o tom nedověděl. Za nezájmu tisku odešla tichá a skromná umělkyně…
A jak právě na Růženku zavzpomínat?
Třeba jedním z jejích úžasných textů, na které jsem si při tom chození uličkami vzpomněl:
Poslední waltz
Poslední waltz hráli nám,
dozněl tam ve stínu stromů
Já měl říct rád vás mám
však beze slov šel jsem domů
Život dále šel jak vlny jdou,
jako voda v řece ránem i tmou
Že pozdě jsem vás poznal jen pro pár vět,
já chtěl bych vám ten příběh dovyprávět ..........
Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!
Erich Maria Remargue
Takový malý epilog
Člověk by neměl žít jen a jen ve vzpomínkách, protože život jen ve vzpomínkách by znamenalo přestat žít. Ale je to jako se vším, vše má své místo i ty vzpomínky.
V jednom z medailonků vynikající skladatel Petr Hapka o vzpomínkách řekl:
Je důležité mít vzpomínky, protože bez vzpomínek musí být člověk hodně velký necita, aby mohl vůbec přežít.
A já si myslím, že měl naprostou pravdu.
Návštěvě Brna a vzpomínkovým procházkám jsem věnoval prostor i v dalších blozích. Naleznete je zde a zde.
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 23,19
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek