V týhle dnešní době nesmí bejt člověk hloupej….

protože taky hrozí, že prostě zblbne. Vona ta dnešní doba není vůbec jednoduchá, díky internetu je takovej jedinec pěkně vohroženým druhem. Kolem něho spousta zpráv a přetlak informací a von to takovej jedinec stále řeší.

A je to blbost, protože stejně jako tělo i duše potřebuje vobčas trošku klidu. Potřebuje i nějaký to vobyčejný vobčerstvení, aby viděl i ty všechny krásný věci kolem sebe. Třeba že přišlo jaro, vše se probouzí, aby to ty naše duše potěšilo.
Kolik kolem sebe sám slyším negativ, strachů a vobav. A taky všech možných i nemožných hloupostí. Třeba jako když se dva zprofanovaní tajtrlíci ve vokně s fanglí vyklání, ne pro pravdu,ale aby se jen pokryteckému davu ulice na odiv ukázali. A mě se jen a jen vrací ony věty :

" Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte ". Čerpáno zde : Člověk musí dávat velkej pozor, když to s ním tak všichni vlastně myslí dobře.

Jenže, …
čert vem ty tajtrlíky, důležitější je prostě nekoukat na ně, ale koukat na ty hezký věci.  Vždyť ten Werich to už před časem vokomentoval přesně…..

Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá.
Když zatáhne záclony a zavřete okenice,
tak vám slunce do bytu neleze,
jenomže je to vaše chyba, pane,
že chcete žít potmě. 

A tak přátelé nečučte furt na tu bednu, stejně se tam nic dobrýho nedozvíte. Každá návštěva co přijela, tak vodjede .
Mnohem podstatnější je, že je venku krásně.

Všimli jste si vobčani, že to venku pěkně kvete?

A milí spoluvobčané, na samotný závěr snad ještě jedno moudro werichovské :

Lidské štěstí, to je taková šňůrka,
na kterou navlékáme malé korálky,
taková malá štěstí - čím jsou drobnější
a čím je jich víc,
tím je to jejich štěstí větší.