(V)očima diváka – nezapomenutelná babička Jarmila.
Dokonce tak spojenou, že mnohdy nepřijímáme v dalších adaptacích jiného představitele oné role. Někdy možná i nespravedlivě, prostě v naší hlavě je už to místo navždy s tím naším protagonistou spojené.
Ona vůbec celá ta škála všech umělců je tak velká a jejich výkony tak osobité, že nikdy nelze říci, který z nich byl tím velkým hercem. Stejné je to i určování, která role v tom či oněm vystoupení, byla ta nejlepší. A nemusí to být zákonitě ta postava hlavní.
Myslím si, že obdobné je to i v blogovém prostředí zdejším , kdy čtenost, karmovanost a počet textů, nemusí být nutně spojeno s kvalitou a přínosem pro čtenáře.
A zapomínáme…..
To dnešní vzpomínání věnuji herečce Jarmile Kurandové, kterou mám ve své paměti zapsanou díky roli babičky. Herečka, na kterou ať chci nebo nechci, si vzpomenu při mém pravidelném, několikrát do roka opakovaném škobrtání v krásném prostředí České Skalice- Babiččině údolí.
Jarmila Kurandová se narodila 30. ledna 1890 do chudé rodiny. Její původ a prožité mládí v nuzných poměrech poznamenalo její budoucí herectví, neboť hrála role starostlivé a chápající matky a babičky. Ve svém dětství se u ní projevovalo herecké nadání, které bylo upevňováno návštěvou ochotnického divadla, kde nejen hrála, ale i recitovala. Stejně jako mnozí její vrstevníci pro dráhu herectví nenašla pochopení u rodičů. Ale ta herecká láska nemohla zastavit její další životní poslání. Ocitla se tak v prostředí kočovných hereckých společností, které posléze vyměnila za angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1919-1920), pak hrála v Českém divadle v Olomouci (1920-1935) a nakonec patřila k dlouholetým oporám Zemského, respektive Státního divadla v Brně (1935-1960), kde hostovala i po odchodu do důchodu.
Přestože se ve filmových rolích objevila v pozdějším věku svým specifickým herectvím ztvárnila neopakovatelné filmové role, mezi něž já osobně řadím RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949), PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959) či TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA (1963).
Zdánlivě malý počet filmových rolí a obsazení do hlavních postav jako by vyvážila svou rolí poslední, kdy byla v roce 1971 obsazena do role Babičky ve stejnojmenném dvoudílném filmu, podle scénáře Františka Pavlíčka z roku 1971 v režii Antonína Moskalyka a s nádhernou hudbou Luboše Fišera. A role to nebyla lehká, vždyť již první zpracování Babičky z roku 1940, v titulní roli Terezie Brzkové bylo na vysoké úrovni. Ale já osobně, aniž bych chtěl jakkoliv snižovat herecké umění Terezie Brzkové, mám raději právě tu babičku Jarmily Kurandové.
Jarmila Kurandová zemřela 6. prosince 1978 v Brně a místem jejího posledního odpočinku je Ústřední hřbitov města Brna.
Co dodat na samotný závěr?
Snad jen obrovskou a emotivní scénu loučení, podbarvenou nádhernou hudbou.....
Poznal jsem ve svém životě, že není malých rolí. Někdy totiž stačí jedna docela malinká role, aby změnila „velké“ věci. Říkám si, že i naše často malá životní role může něco zachránit. I ten poslední člověk může něco dokázat.
Třeba taková světu neznámá babička. Ta může svítit jako sluníčko na všechny doma, může všechno zjasňovat, hroty ulamovat, rodinu smiřovat, dětem v klidu životní moudrost dávat. Ono se totiž stává, že někdo v rodině stále rozsévá mráz a chlad, a to pak teprve je třeba, aby někdo svítil a všechen sníh tak brzy roztál a bylo zase teplo.
Chtěl bych, abychom všichni posílali jeden paprsek za druhým na ono veliké jeviště, které nazýváme svět.
František Lukeš
Pavel Vrba
Moji milí bakaláři,
dnes Vám budu vyprávět příběh kolegy z práce. Příběh, jehož autorem je sám život. Začátky mnohých bývají obyčejné a z počátku nezajímavé. Někdy však z prostých okamžiků vzniká hororový děj. Jako v tomto případě, kdy se ztratila
Pavel Vrba
Jako volič, daňový poplatník, ptám se vrchnosti
kdy už přestane dělat z lidí hlupáky. Jako volič a daňový poplatník nestačím zírat. Ze všech těch podivností plných pokrytectví a neřešení života obyčejných lidí. Kolik jsem už slyšel úlisných a falešných prohlášení za 30 let.
Pavel Vrba
Zima není vůbec nudná, naopak
a vůbec není černobílá, jak se možná některým zdá. Kolem nás lze spatřit tolik nádherných obrazů a detailů. Ta krása, má však svůj omezený čas.
Pavel Vrba
No co no, tak se omluví
zapomenout na nějakej ten milión v kapse, to je přeci normální. Před lid předstoupí, ručičkama rozhodí a omluví se. To se přeci může stát komukoliv. Kdo ví, co je vůbec pravdy na tom....
Pavel Vrba
Podivnosti myšlenek letošní zimy
roztodivná víra řidičů a cyklistů, u kterých bych zavedl tělesné tresty. Obrazy zimního počasí zamrzlé krajiny a nejspíše i mozkoven řady jedinců, pokud tedy vůbec nějaký mozek mají.
Pavel Vrba
Pocitově pocitové vnímání světa
s roztodivnými obrazy kaleidoskopu dnešní doby. Přiznám se, že dnešnímu kaleidoskopu čím dál víc nerozumím. A mohu si za to sám. Bráním se rychlosti dnešní doby a v řadě děl vidím stopy povrchnosti.
Pavel Vrba
Hlasy volající po zákazu osobních zbraní se mi líbí
a hodně mě inspirují. Mají totiž logický a smysluplný základ snahy o ochranu života a zdraví. Proč zvyšovat riziko, že dojde k další tragédii. Navíc, když je to cesta, vytvářející dokonalý systém ochrany lidí v naší demokracii.
Pavel Vrba
Záblesk podivné náhody
a ne jediné. Ono jde člověče o to, jak se na svět díváš. A vono to naše dívání není jednoduché. S oblibou říkám, že dnešní doba je ideální na to, aby člověk zblbnul. A když zahlédnu premiéra Fialu, jak mává rukama při projevu,
Pavel Vrba
Tyhle svátky jsou fakt náročný
nebo to je tím, že stárnu? Těšil jsem se moc, třeba už jen proto, že je nestrávím v šedi města, ale v náručí přírody. A přitom těšení jsem netušil, jakým způsobem do vytoužené romantické atmosféry zasáhne pí Columbová.
Pavel Vrba
Tak co lidi, jak prožíváte svátky?
U nás to probíhá normálně. A normálně myslím i dobu před samotnými svátky. Takové to nákupní šílenství mě osobně přímo odpuzuje.Člověk má stresů v rámci celého roku dost na to, aby tomu otevíral dveře i o vánočních svátcích.
Pavel Vrba
Minuta ticha skončila
a já přemýšlím, jak vyjádřit obrovský smutek, který musel zasáhnout každého člověka. Slova se hledají velmi těžce. Navíc, když ne vždy dokáží v obrovské bolesti jakkoliv pomoci.
Pavel Vrba
Za pár dnů je tady Štědrý den
a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Pavel Vrba
Necháš ty moje ponožky?
zvolal jsem přísným hlasem. Člověk přeci jen tak nemůže tolerovat nekázeň a snahu o získání nadvlády u rodinného krbu. Navíc když to zabolí bolestí mnohem menší, než je bolest v srdci.
Pavel Vrba
Kde ani prezident nepomůže
stejně jako Tomio či jakýkoliv jiný populista. Jsou to tisíce okamžiků běžného života. Třeba prožití víkendu a chystání oběda. Tedy doba, která startuje klasickou otázkou: Co si uvaříme k obědu?
Pavel Vrba
Dokonáno jest a já otevřel deníček
Právě se uzavřely volební místnosti a stovky členů volebních komisí budou sčítat hlasy. Věřím, že spousta lidí bude netrpělivě čekat, zda zvítězí ten jejich kandidát. Odvolil jsem. A jsem rád, že tato nechutná doba skončí. Snad.
Pavel Vrba
Utíkám před zkažeností dnešní doby
od sobotního dne, jako by se zem propadla někam do tmy. Kolem se šíří zápach a mnozí tomu ještě tleskají. A nezměním to a ani nechci. Znám totiž jeden úžasný recept, jak přežít v divné době.
Pavel Vrba
Uplynul den od prvního kola
a mě je nějak smutno. Nejsem smutný z toho, jak první kolo dopadlo, spíše z toho, jaká vlna se žene napříč společností. Přiznám se, že politiku prakticky nekomentuji, ale dnes udělám výjimku.
Pavel Vrba
Toulky po krajině - symboly podzimu
a pro mě osobně období neúžasnějších barev přírody. I malé a zdánlivě titěrné detaily dokáží oslovit procházejícího poutníka.
Pavel Vrba
Toulky po odkazu krajiny – část první Střezetice
dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Pavel Vrba
Tak tohle se mě ještě nestalo
a začínám mít pocit, jestli to náhodou nebude tím, jak člověk dozrává a stává se geniálním. U ranní kávy rozhlédnu se z okna do krajiny a v tu ránu mám nutkavý pocit vyrazit ven. Projít se a zachytit podzimní paletu barev.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 811
- Celková karma 25,01
- Průměrná čtenost 716x
"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “. Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com
Seznam rubrik
- Foto - krásy kolem nás
- Společnost
- 1866 v souvislostech
- O těch lidských obavách
- Pokus o fejeton a nadsázku
- O kultuře a umění
- Osobní
- (V)očima diváka
- Ty věci.
- Takové jedno dlouhé povídání.
- Nezařazené
- Foto - motorismus
- Články o motorismu
Oblíbené blogy
- Dana Tenzer
- Jaromír Šiša
- Jitka Štanclová
- Jana Májová
- Kamila Branna
- Soňa Pražáková
- Zuzka Součková
- Jaroslav Chudáček
- Práce záchranářů
- Roman Enders
- Jan Tichý
- Klárka Tůmová
- Tomáš Gayer
- Petr Omelka
- Marek Valíček
- Ivan Dřínek