(V)očima diváka – ten náš Ládík.

Vzpomínka na člověka, které svým povoláním herce obohacoval divadelní či filmové diváky a nezapomenutelným způsobem se zapsal do seznamu kumštýřů. Ale také lze najít řadu životních průsečíků s dosud vzpomínanými herci.

Když postupně vybírám osobnosti, které zařazuji do tématu (v)očima diváka, uvědomuji si, jak mě při sledování všech těch ztvárněných postav stříbrného plátna nenapadlo, že za mnohými komickými rolemi byly skryty mnohdy smutné a tragické lidské osudy.
Vzestupy a pády......

A tak dalším z herců, na které vzpomínám je Ladislav Pešek, vlastním jménem Ladislav Pech, se narodil 4. října 1906 v Brně. Pocházel z umělecké rodiny, což předurčilo i jeho životní dráhu. Je málo známé, že mezi jeho předky patřil významný filozof Karel Václav Ignác Thám a jeho bratr Jan Šimon Václav Thán, který byl zakladatelem české divadelní společnosti – Vlasteneckého divadla - Bouda.

Po studiích na konzervatoři v Brně zahájil Pešek svou hereckou kariéru ve Státním divadle v Brně a brzy na to se stal členem činohry Národního divadla, ve kterém působil až do roku 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí. Nezapomenutelným se stal i pro filmové a televizní diváky s nespočtem nezapomenutelných rolí. Vždyť kdo by neznal jména studentských uličníků  Ády  Čuřila či Vojtěcha Kulíka ve filmech „ Škola základ života“ či „ Cesta do hlubin študákovy duše“.
Pro mě je jméno tohoto herce spojeno s množstvím rolí v pohádkách a pohádkových příbězích. Třeba nezapomenutelný lucifer v „Hrátkách s čertem“, král a otec ve „Zlatovlásce“ či „Popelce“, přírodovědec profesor Boček ve filmu „Adéla ještě nevečeřela“, či  " Já už budu hodný, dědečku“.
A jako muzikant ve filmové pohádce „Obušku, z pytle ven“ či filmové adaptaci „Strakonického dudáka“ v roli Kalafuny.
Ladislav Pešek byl herec, který dokázal dát postavám i obyčejný lidský smutek, realitu života i životní poznání. Pro mě osobně je to role například v syrovém životním příběhu „Nezralé maliny“ dle scénáře Jiřího Hubače a režii Františka Filipa. Neméně lidskou, byť by z hlediska délky scény malou je i Peškova role starého nešťastného muže v seriálu „Sanitka“ či primáře Vrtišky v „ Nemocnici na kraji města“.

Soukromí a život Ladislava Peška je do jisté míry zahalen do tajemství a jen kusé informace jen prozrazují, že jeho manželství nebylo šťastné a v podstatě k němu byl dohnán neodbytnou fanynkou, jejíž původ v bohaté židovské rodině a i její duševní onemocnění znamenalo pro velmi citlivého Ladislava, takové tlaky, které neustál. Navíc byl díky původu své ženy vystaven i nebezpečí v době fašismu, kde ho od transportu do koncentračního tábora zachránila jeho herecká popularita. Jeho skutečnou láskou byla Jiřina Štěpničková.

Ladislav Pešek zemřel 13. 7. 1986 
Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov.

Z rolí Ladislava Peška

Když člověk sleduje opakování všech těch pohádek a filmů musí konstatovat, že krédo, které Ladislav Pešek měl, naplnil beze zbytku:

„ Myslím, že člověk si musí podržet mládí do smrti, když chce dávat lidem radost a silný zážitek. Snažil jsem se, aby kousek mládí byl ve všech postavách, které jsem hrál, i když už stály třeba nad hrobem."

A co dodat na samotný závěr?

Nic lepšího, než vzkaz od Ladislava Peška mě nenapadá.

Více o Ladislavu Peškovi naleznete  zde:

PS:

Všimli jste si těch průsečíků života u dosud zveřejněných dílů? Budu se těšit na Vaše názory.