Když udeří paranoia.

Téma spíše pro odborný výklad psychiatra nebo psychologa. Nicméně mám pocit že čím dál více s tímto jevem setkáváme v naší společnosti. Narazit na jedince stiženého falešnými představami není příjemné. Nemusí se však plně jednat o paranoiu, ale také o nevědomost, která v konečném důsledku přináší samotná hloupost. Někdy mám pocit, že toto onemocnění nějak narůstá. Možná díky rychlosti doby, honbou za úspěchy. Navíc, toto onemocnění může postihnout kteroukoliv sociální vrstvu.

A proč jsem tento blog věnoval právě tomuto tématu?
Protože někdy ani netušíme že onen člověk je nemocný a spíše než posměšky si zaslouží pomoc. A bohužel, mnohdy i jeho nejbližší.
A víme vůbec že taková nemoc existuje a jaké jsou její příznaky?
Paranoia je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu.
Zajímavé jsou i příznaky, kterými se takto nemocný člověk projevuje:

Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří:

Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří:

• přecitlivělost (často nepřirozená dlouhodobá urážlivost, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod.), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera
• vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé)
• emocionálnost, hysterie
• sklon k citovým úrazům
• dlouhodobost citových zranění (neschopnost se rychle udobřit, odpustit, přejít to apod.)
• záštiplnost
• podezíravost
• sebestřednost
• hnusení si (potravin, osob s relativně či domněle horší hygienou aj.)
• bludy (pronásledování a ovlivňování)
• blud perzekuční
• stihoman- dotyčný má pocit, že je pronásledován  (někdy se stihomam chápe jako synonymum k paranoii
• slavoman - dotyčný má pocit, že je mu bráněno v tom, aby se stal slavným (jiným významem slova slavomam je velikášství, megalomanský blud, neboli megalomanie)
• manipulace
• kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně „sežrat“ (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje)
• tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj., v extrémních případech umí měnit i puls srdce, „regulovat“ činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující.)
• snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům)
• hyperkritičnost, intolerance
• neschopnost řešit konstruktivně citové problémy
• bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv
• vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní – odmítavé, buď citově silně angažované nebo přehnaně chladné)
• pasivní nebo aktivní agresivita
• často strach z výšek, tmy  a jiné fobie
• sklony k sebevraždě

Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).

Diagnostika a léčba
Paranoia je obtížně diagnostikovatelná. Paranoik si dost často již od dětství vypěstuje velmi dobrou schopnost se přetvařovat, tvářit se jako zdravý člověk. Paranoik se (zejména před lékařem či cizími lidmi) dokáže „vyhecovat“ k úžasným hereckým výkonům a vystupovat jako osoba příjemná, veselá a láskyplná. Dobrý pozorovatel si všimne nanejvýš jemné tenze či hysterie. Pro úspěšnost léčby si nemocný především musí uvědomit svou nemoc a fakt, že skutečnost, že si myslí, že má vždy pravdu je jedním z hlavních symptomů onemocnění. Je přitom téměř nemožné léčit někoho, kdo si nepřipustí, že je nemocen.  Čerpáno z : http://cs.wikipedia.org/wiki/Paranoia

Někdy chování lidí, zejména veřejně známých odsuzujeme, aniž by jsme mnohdy tušili, že právě tento problém skličoval jejich duši. Možná právě tito lidé jsou snadnou kořistí pro různé bulvární reportáže, které místo pomoci spíše dál a dál daného jedince ničí.
Ale jak pomoci těmto lidem? Nejspíše těžko, pokud oni sami nechtějí.
A tak se snažme být na sebe hodní a lepší. A když na nás jdou nějaké ty děsy, hledejme pomoc a uklidnění u Boha a matky přírody. A taky v kráse, které je tolik kolem nás.