Courám se ulicemi

Při své poslední návštěvě zrekonstruovaných teras v Hradci Králové, jsem se docoural i na Velké náměstí.  Náměstí - se všemi těmi uličkami, terasami a stezkami bylo výzvou k podvečerní procházce.

A to courání stálo za to. Jen ta změna času a brzké stmívání poněkud to mé courání ovlivnilo. Přeci jen, noční focení je pro mě ještě poněkud neprobádanou záležitostí.
Tak přátelé nabízím Vám krátkou procházku místy, kde mě něco zaujalo.

 A jak tento blog vhodně zakončit?

Vždy to je těžké, trefit se do té nafocené atmosféry, do toho rádoby tématu či odkazu. Přesto jsem právě, snad přemýšlením o těch všech našich krocích v životě, zvolil písničku s krásným textem, krásnou hudbou, ale i vynikajícím podáním Haničky Hegerové.

Jednoho dne, nevím jak,
malbu štětec porušil,
z hnízda slov jen vypad pták,
nic víc, pípnul do duší,
stopy písku odliv hladí,
první z listů na zem spad,
deska stolu prsty svádí,
hrát ten ústní prstoklad,
mlha ve mně, podzim k tomu,
déšť bubeník okapů,
hraje píseň holým stromům,
píseň, kterou nechápu,
listí už je nad kotníky,
k tomu nebe šplouchavé,
je dost těžké říkat díky,
za to co už nemáme.