A já si připadám jako ryba ve vodě. A tak vždy u každého svého toulání a škobrtání vyhledávám místa, která lákají vodním zpěvem, ať již díky přírodním překážkám a nebo vkusně udělaným lidským dílům, šetrně svazujícím živel jménem voda.
Každá procházka, kde narazím na vodní hladinu je úžasná. A když kolem nejsou žádní lidé, člověk se může zaposlouchat do šepotu vln nebo do symfonie tekoucího toku potoka, říčky a řeky.
I já jsem se na své poslední procházce dostal k těm krásným vodním dílům , lesknoucím se hladinám .......
Zastavení první - jez
Zastavení druhé - nějaká přehrada
A jak tady je krásně, přímo rozkošně. Jen nevím, jak se to zde jmenuje. Někde jsem zaslechl, že je to nazýváno jako nějaké moře. Na papírku k fotografii jsem nalezl poznámku, že je to v té kotlině od roku 1951, maximální plocha vodní plochy je 1001,3 hektarů. Celkový objem nádrže je 76,154 mil. m³. A co je zajímavé, že je to rozděleno na dva díly. A ještě jsem si vzpoměl, že to má vztah k hledané Baruně. No jo, ale jak se to jmenuje. Kdo ví, třeba mi s tím někdo pomůže.
Pro větší rozlišení, stačí malé kliknutí na obrázek
A vodní hladinu nalezneme kdekoliv, třeba i v pařezu, jen stačí hledat a hlavně se dívat
Tak, teď už zbývá otázka : Odkud že to je?
A ten život je jako voda, utíká svými břehy dál a dál, překonává všechny ty překážky a nástrahy stejně jako člověk. Člověk má navíc kolem sebe pastýře a nebo falešné pastevce. A v poslední době nějak čím dál víc. A nějak se nám v té společnosti čím dál víc stmívá a zakopává. A taky chybujeme, jsme jen lidé. A tak, stejně jako voda pojďme dál a dál , nakonec kdo by se díval......
