Andulčina zahrada – část čtvrtá – podzimní zabarvování

Tak se nám podzim nezadržitelně blíží, ranní pokles teplot, mlhy, přeháňky a sychravo. Vyměníme kraťasy a trička za kalhoty a bundy a z řady komínů bude cítit kouř. Tak to je každý rok, desetiletí a po staletí. Já osobně nějak ten podzim taky rád nemám, ale…..

vlastně i mám. Když si člověk odmyslí třeba ty mlhy a rozhlédne se, je podzim malebný a okouzlující. Na letní vycházející slunce jsme si zvykli, ale sluníčko deroucí se na svět clonou z mlhy je kouzelné. Padající listí zbarvené do všech možných barev opouštějící již zažitou a všední zelenou barvu.
Ale nespěchejme, těch zvláštních přirozených maleb podzimu si ještě užijeme.
A tak se vracím na moji oblíbenou Andulčinu zahradu, která se pomalými krůčky začíná barvit podzimními odstíny barev.

A tak v klidu a bez spěchání od nikud nikam sleduji ten její vzdor příchodu podzimu. Stojí za to se zastavit, protože své návštěvníky dokáže i v současných dnech stále potěšit krásnými zákoutími, květinami i plody, které přichází právě na podzim.

I když je ta zahrada soukromá, přesto Vám přátelé tu oponu malinko přizvednu a o tu  krásu se s Vámi rozdělím.  

Je několik způsobů ohlášení příchodu podzimu, třeba i tento...

    i doba zrání plodů má svůj čas ...

podzimními barvami se krášlí mnohá zátiší

jo, jo, dýně....... symbolika podzimu

věčný souboj odcházejícího léta a příchodu podzimu .....

ale podzim zatím prohrává

a tolik krásy je kolem nás ...

jenže ..... i krása má svůj čas.....

ale,  žijeme stále v  dosahu pozitivních paprsků slunce.....

podzimní astry vítají podzimního krále

nás naštěstí cesta vede zpět k hřejivým plamenům...

míjíme místo sklizní i odpočinku

    bohatá úroda jako dar za starost a lidskou péči .....

     míjím i místa, na kterých je již dávno po bohaté úrodě  ....

ale stále máme důvod k úsměvům a dobré náladě, vždyť prostá krása potěší člověka ...

Fotografie byly pořízeny 30.9.2014 v době 17:15 -18:00 hod.
Pro mě osobně datum, které bylo jakým si temným připomenutím měsíc staré události, kdy se mi pod nohama otřásla zem a do té doby užívaná sklíčka pohledů na svět se změnila v ošklivé střepy a čiré sklo se změnilo na pavučinu prasklin a strachu.
Některé zlé věci přicházejí nepozorovaně, nepozvány. Chodí po stejných cestách a cestičkách jako my. Na druhou stranu možná vytvářejí v našich životech jakési křižovatky, kdy se alespoň na chvíli zastavíme a přemýšlíme kam dál.
Protože jsme si přespříliš zvykli na pohodlnost a samozřejmost. Možná se nám do srdcí  přespříliš vloudilo sobectví.
Jako když si to vše život krásně vymyslel…..

Jenže i do mého srdce se vrátilo slunce a uklidnění. I to, co přináší sám podzim. A tak moji milí přátelé, užívejte si krás podzimu, užívejte každé minuty. Vím je to těžké, je divná doba a neskutečně uspěchaná. Ale připomínejme si tyto krásné věci, aby se nám prostě všem žilo líp.