Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když opět udeřily vzpomínky - část první - buzerák

28. 09. 2014 12:54:09
Vzpomínky, co to vlastně je? Skryté obrazy, skryté pocity a emoce. Návraty do předešlých časů, možná i uvědomění si toho, že i když jsme si to v té přítomné době neuvědomovali, možná i trpěli, byli jsme štastní. Bylo nám dobře. Byli jsme mladší. Možná naivnější, možná i .....

Lze dosadit cokoliv. Jedno to má však společné - stále to jsme my, i když se jen v našem životě přeskládaly všechny ty obrazy, pocity a zážitky do minula. Prostě, už jsou jen vzpomínkou. Jenže, ona vzpomínka musí být, bez minulosti by nikdy nebyla přítomnost a nebyla by ani budoucnost.
Nebylo by životní poznání ...... moudrost ....

Některé vzpomínky bolí, některé vzpomínky potěší........

I mě se o tomto víkendu vrátili vzpomínky a musím přiznat, že hodně emotivní. Přeci jen, je-li v něčem život, mládí a první zkušenosti, musí to člověka vždy oslovit. Pokud má srdce, má city a má vůbec na co vzpomínat. Vždyť kolik těch šedých a neurčitých postav nás den co den míjí ........ Podívám-li se mnohým do očí, vidím objekty za nimi, jejich oči neříkají vůbec nic.

Před časem jsem zveřejňoval blog, věnovaný vzpomínkám na vojnu a mé mládí. Blog věnovaný kasárnám Tomáše Garrigua Masaryka v Pardubicích. Naleznete ho zde :
A tak dnes nabízím další volné pokračování, tentokrát zaměřené na vnitřek objektu. Bylo to u příležitosti konání akce " Retroměstečko 2014 ", které se právě konalo v objektu bývalých kasáren.

A tak Vy, kteří máte zájem o malou procházku po tomto objektu v kontextu mých vlastních vzpomínek, vítejte.

Před samotným vstupem do objektu, jsem věděl, že pro mě bude prioritní samotný objekt kasáren. Po celou dobu návštěvy, možná pod tlakem vzpomínek jsem plně nevnímal všechny ty vystavované exponáty a ukázky....
Ne proto, že by to bylo špatné, naopak - podle reakcí lidí to měli organizátoři velmi dobře připravené a zabezpečené.
Mě jen nějak ty mršky z minulosti nenechávali v klidu........

Ale nyní přátelé vstupme tam, kde jsem prožil své mládí a nejen já. Projděme tedy tou vstupní branou a rozhlédněme se.....

Před námi se otvírá výhled na nástupiště, ve vojenské hantýrce - buzerák.
Kolik nástupů, pořadovek jsem tam zažil já a mnoho mých kolegů.
Kolik lidských osudů ty stromy okolo viděly a zažily.

1.jpg

Vstupní brána, připouštím, jako by vedle sebe byly dva světy

2.jpg

Nu, ale pojďme dál, po pravé straně byla za mých mladých let budova , ve které bylo velení ženijní brigády. Do roku 2010 zde sloužili dělostřelci, se kterými mě pojí řada přátelství.

3.jpg

Na levé straně hned za branou kasáren, byla návštěvní místnost, kterou dosud navzdory celkovému úpadku opuštěného objektu zdobí růže...

4.jpg

A po levé straně další budova a dveře ............

5.jpg

Ty dveře pamatují mé kroky, můj život . Je zde i cesta, kterou jsem se každodeně ubíral ....

6.jpg

Vše nějak zarůstá, matka příroda zabírá vše, co člověk zanechá na pospas.
Jen ten strom vyrostl, možná si vzpoměl i na mou osobu....

7.jpg

A ty dveře, kolikrát jsem jimi prošel a kolik jiných lidí.......
a jaké jsou asi po letech jejich osudy?

8.jpg

Pojďme se podívat trošku blíž, třeba tam najdeme stopy lidského bytí ....

9.jpg10.jpg

Zkusím se podívat skrze to sklo, vždyt kolik kroků jsem tam zanechal....

11.jpg

A kolikrát jsem kráčel touto cestou ......

12.jpg

Mám pocit, že podél domu vedl chodníček, kdo ví....

13.jpg

Všechno nějak zarůstá i v mysli .....

14.jpg

Jen ta panoramata zůstávají nějak stejná ....

15.jpg

Ale příroda, ta na nic nečeká ..

16.jpg

Vchod do budovy na druhé straně, tam jsem strávil spousty hodin ve službě

17.jpg

Ale člověk musí jít dál..... vždyť co cest a dalších míst vzpomínek před sebou ještě mám ...

18.jpg

Třeba kuchyně a jídelna. Vzpomínám i na mnohé Štědrovečerní večeře.....

19.jpg

A za všemi těmi okny lidské osudy....

20.jpg

A v dálce kinosál,
tak rád na své přednášky v něm vzpomínám.......
A není to tak dlouho, pokud se nemýlím naposledy jsem tam ještě před 4 lety byl.

21.jpg

A tady byla ošetřovna, dnes je svírá nekompromisní příroda

23.jpg

Tribuna, z ní už nikdo nehovoří....

24.jpg

A místa našich kroků postupně zarůstají .....

25.jpg

Pohled na hlavní budovu .... jsem poněkud rozpačitý

26.jpg

Já vím všechno to jsou vzpomínky, náš život je teď a jsme tu na chvíli.
Jako když se objeví letadlo, teď tu je, ale za chvíli.......

27.jpg

Ale teď mě opět další cesty lákají...

28.jpg

A na některých místech člověku hodně smutno je...

29.jpg

Snad osvěžení a lepší pohled naleznu zde u požární nádrže

30.jpg31.jpg

Copak asi ta vodárna?

50.jpg

A člověk se otočí a pocity zmaru opět má....

32.jpg

Tak to je ta má první část vzpomínání, přeci jen, když udeří vzpomínky je prožitků a obrazů mnohem více. A tak své další pokračování věnuji technickému zázemí - autoparku a skladovému hospodářství. Třeba tím svým vzpomínáním, připomenu řadě lidí jejich mládí.

Přiznám že se mi tento blog dělal hodně smutně, protože ty mé pocity odpovídají současné realitě. Trošku i s pocitem marnosti a zbytečnosti. Jenže tak už to je.

Člověk pochopí neodvratnost vývoje. Člověk pochopí řadu věcí. Jen některé věci, ty se chápou těžko. Je v nich totiž jeho vlastní život a vzpomínky.

Věnuji jako vzpomínku všem kamarádům a kolegům, jak od železničního vojska, tak i kamarádům od dělostřelců.

Autor: Pavel Vrba | neděle 28.9.2014 12:54 | karma článku: 15.52 | přečteno: 1173x

Další články blogera

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 434 | Diskuse

Pavel Vrba

Splnění snu, zahaleného do mlhavého obrazu - část 1.

Je to už několik let, co jsme se chystali pomyslně dobýt jedno kouzelné místo v Krkonoších. Místo, které je svým způsobem prazvláštní, tajemné a celou scenérií i hororové. Četl jsem o tom řadu textů, viděl řadu obrázků.

11.9.2017 v 10:00 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 210 | Diskuse

Pavel Vrba

Když člověka samotného překvapí, co vytvořil, aneb Cihelna jinak.

Každý z nás něco tvoří - v zaměstnání, doma, nebo jen jako koníčka. A věřím, že většina lidí to dělá poctivě a dobře. Podle svých dosavadních a neustále se měnících zkušeností a dovedností.

6.9.2017 v 10:10 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 427 | Diskuse

Pavel Vrba

Léto udělalo pá, pá.

Už je to tady. Prostě léto skončilo. Dle reakcí různých lidí a řady obchodníků, léto už skončili začátkem srpna. Pro jiné skončilo prázdninami. A mnozí smutní a smutní. Já ne. Protože je přede mnou nejkrásnější období – podzim.

5.9.2017 v 9:00 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 355 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Klára Tůmová

Tropy v Praze

Horko nám venku v dohledné době nehrozí, ale tropické rostliny jsou na některých místech k vidění celoročně. (Tak trochu Toulky časem, nebo snad Turistou v rodném městě? Tady někdo moc povídá, tak radši pššš!)

21.9.2017 v 20:45 | Karma článku: 4.27 | Přečteno: 105 | Diskuse

Martina Moudrá

Jezero Fedaia ze všech světových stran (fotoblog)

Lago di Fedaia najdete v úzkém průsmyku (46.4637503709232 N 11.8625375626254 E) mezi hřebenem Padon a impozantní Marmoladou, přímo pod zdejším ledovcem, který ho zásobuje vodou...

21.9.2017 v 12:06 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jiří Stratil

Něco o venkovních schodištích

Zde jsem se vyrovnával se dvěma úkoly, s dostavbou schodiště k baroknímu kostelu a k přestavovanému starému venkovskému rodinnému domku. Obojí v moderním stylu, ale s citem k dané architektuře.

21.9.2017 v 12:05 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 141 | Diskuse

Milan Slanina

Oprášil jsem lumixe ....

Někdo píše a píše a já zasejc fotím. Zatím dělám fotky Lumixem FZ-300, což považuji za kompakt s nejkvalitnějším výstupem. Má sice malý čip, ofšem až překvapivě kvalitní objektiv.

21.9.2017 v 7:46 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Ábelovský

Wokno do jinam ... něco od vody

... jen krátké zastavení, tedy především pak na prašných cestách, které vždy osvěží díky zřídlu pitné a zurčící vody nejen tělo, ale díky náhodným, přesto přirozeným zákoutím, posléze i cestovatelskou a taky přírody milovnou duši.

20.9.2017 v 16:36 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 115 | Diskuse
Počet článků 608 Celková karma 16.49 Průměrná čtenost 656

Něco o sobě? Nic zajímavého, snad je dva citáty, které vystihují vše.

 

"Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda “.  
Marcus Aurelius
 

"Kdybych se měl snažit číst -
o odpovědích
nemluvě -
všechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepší, co umím a znám,
a chci to tak dělat až do konce.
Jestliže mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záležet.
Jestli se nakonec ukáže, že jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, že mám pravdu."

                        Abraham Lincoln

Můžete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde :
https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.