Televizní zábava? Dá se v ní najít i to, co chytí u srdce?

Tak bych okomentoval nabídku  jednotlivých televizních stanic nabízející tzv. zábavné pořady, které jsou mnohdy spíše o přehlídce netalentů než talentů.  Naštěstí je tu jaro přinášející sluníčko, které doufám nám všem rozzáří úsměv na rtech a blbá nálada ustoupí  do pozadí.  

       Jakou  nabídku zábavy nám dnes média nabízejí? Proč mají úspěch reprízy zábavných pořadů z devadesátých a osmdesátých let?  Mají úspěch proto, že dnes televizní zábava trpí absenci komiků a herců. Není žádný Menšík, Sovák, Grosman, Dvořák ….

       V honbě po nových talentech máme možnost sledovat pár zářících hvězdiček, ale i přehlídku absence sebekritiky. A po nějaké době přemýšlíme, kdo vlastně vyhrál v té či oné soutěži nových talentů. Náhradou se stalo zařazování do seriálových reality show ať se jmenují jakkoliv.

       Přesto se čas od času objeví hvězdy, které dokáží oslovit od prvního dne – nejen svým talentem, ale i velkým člověčenstvím.

       Při nedávném shlédnutí  dílu „ Pošta pro tebe „ mě zaujala návštěva studia 3 nevidomých, kteří hledali své přátele.

       Tento díl mě však poněkud připomněl svým vnitřním nábojem talentovou soutěž „Británie má talent „ kdy se na pódiu objevila  i  Susan Boyle - díky vzhledu a věku nijak přitažlivá a lehce odsouditelná a zřejmě mnohými považována  za ženu bez talentu. Vše platilo do okamžiku, kdy zazpívala a kritické osazenstvo hlediště  při jejím výkonu povstalo a potleskem vzdalo hold.

       Obdobný pocit jsem prožíval při sledování životního příběhu té trojice nevidomých, kteří bez ohledu na svůj handicap dokázali šířit optimismus a radost ze života. Trojice, která byla moderátorkou pořadu uvedena a provázena tak, jako by to byla trojice dobře známá, ačkoliv pro mě byli naprosto neznámí.

       Netradičním zakončením jejich šťastného setkání, byla nádherná píseň v jejich podání. Píseň, která mě osobně chytla za srdce a která mě donutila pátrat, kdo jsou ti tajemní. Ti , kteří i přes svá omezení rozdávají radost a úsměv.

Kdo je ten Maroš Bango a  Radek Žalud?  A čím člověka oslní? A kdo je ten, který je přirovnávám k italskému tenorovi  A. Bocellimu

            Dovolím si parafrázovat slova Petra Hapky : Dobrá hudba, dobré dílo se musí cítit srdcem, to se nedá slovy popsat, to musí přijít „to mrazení v zádech“. 

         Já u těchto lidí ten pocit zažil. A děkuji jim za to, že jsou. Nezáleží na tom, že nejsou mediálně známí, důležité je, že mnohé chytí i u srdce.

Zkuste to také. Nabízím pár odkazů, které některé z Vás třeba osloví a potěší.

https://www.facebook.com/pages/Maro%C5%A1-Bango/264466730966

http://www.youtube.com/watch?v=vd23ORBkuQ4

 http://www.youtube.com/watch?v=dl0rdn5lTUA